Chcete se naučit psát? Nebo se v psaní prostě jen zlepšit? Pochopit, jaké děláte chyby? Přijďte na kurz nebo dílnu tvůrčího psaní, které budou probíhat v Kulturním centru v Klášterci nad Ohří (online kurzy jsou v nabídce celý kalendářní rok).

Semináře můžete koupit hotově nebo online v Kulturním centru Klášterec nad Ohří, přihlášky ke všem kurzům na tel. 604 601 982 nebo e-mailu renata.sindelarova(zavináč)seznam.cz.

První podzimní začne 10. října 2023 a scháze se budeme v úterý od 18 hodin v KC.

Další prezenční kurz začne v úterý 6. února 2024 v 18 hodin, schůzky i obsah budou koncipovány stejně, témata a texty budou nové.

Na 10 setkáních:

– si vyzkoušíte různé tvůrčí techniky,

– rozvinete svou kreativitu, fantazii a slovní zásobu,

– dostanete spoustu rad, jak psát poutavěji a jakých chyb se máte vyvarovat,

– získáte důležitou zpětnou vazbu a určitě se u toho dobře pobavíte.

Ve víkendové dílně tvůrčího psaní 18. a 19. května 2024 (od 10 do 18 h) se zaměříme na psaní příběhů a povídek, které v případě zájmu můžeme také rozšířit o básně.

Co nás čeká? V případě příznivého počasí půjdeme do parku a necháme se trochu inspirovat přírodou a historií.

Půjde o to, zlepšit se ve své tvorbě. Pochopit, jaké děláte chyby a zkusit se jich vyvarovat. Získejte důležitou zpětnou vazbu

Popovídat si o svém psaní s lidmi naladěnými na stejnou notu a ještě se u toho dobře pobavíte.

Počet míst je omezen, proto se co nejdříve přihlaste na jeden z uvedených kontaktů (renata.sindelarova(zavináč)seznam.cz nebo tel. 604.601.982). Platbu uhraďte v pokladně Kulturního centra Klášterec nad Ohří (osobně či online zakoupením vstupenky do kurzu).

Pokud jste již nějakou povídku napsali, vezměte ji s sebou!

Druhý povídkový příběh VČERA BYLO BRZY volně navazuje na předchozí knihu DNES JE I ZÍTRA. Soubor povídek vydá město Klášterec nad Ohří v říjnu 2022. Zakoupit ho bude možné v místním turistickém či kulturním centru.

Soužití lidí přináší nejen hezké, ale i nepříjemné chvíle. Třeba když někdo někoho jiného omezuje, nerespektuje pravidla slušného chování či mu dokonce ubližuje. Hlavním hrdinou knihy „Včera bylo brzy“ se stal strážník městské policie Zdeněk, který se snaží zajistit mezi lidmi spravedlivý pořádek. Během svých hlídek či v pracovním volnu potkává různé, velmi zajímavé osoby – další obyvatele města. Každá z těchto osob řeší nějaký svůj osobní problém, který potřebuje svůj čas, aby dozrál ke správnému řešení. Včera na něj mohlo být příliš brzy…

Literární strom nám na jaře rozpučel!

Rozkvetl nám tu nový příběh.

BOLEST NEUTOPÍŠ

Prodej knihy: e-shop

(nebo jako e-kniha: palmknihy.cz)

Román vychází ze skutečného životního příběhu, o kterém je lepší číst, než ho skutečně zažít. Hlavní hrdina ho ale opravdu prožil… Se vším krásným i hrozným, co k němu patřilo.

Můžete se těšit na 232 stran emocí, erotiky, osobních dramat i humoru.

Míra prožil dvě manželství, byl bohatý i chudý a opakovaně se dostal do průšvihu. Některé nepříjemnosti si způsobil svým přístupem sám, za jiné nemůže, ale je to bojovník a rozhodně ničeho nelituje. Svým způsobem se snažil, jak bylo v jeho momentálních silách. Někdy se mu to nepovedlo, ale jindy dokázal být svým blízkým skutečnou oporou.

Posledních pár týdnů strávila po nemocnicích nebo doma na gauči. Takže sedět v krásném slunném podzimním dni na balkóně, pít kávu a kouřit cigaretu pro ni byl opravdový svátek. Snažil se její malá vítězství neshazovat škarohlídstvím. Chápal, jak je důležité se radovat z každé hezké vteřiny, při které se povede zapomenout na svá trápení. Jen škoda, že na tohle většina lidí přijde, až když je pozdě. Všichni bychom měli nejdřív zestárnout, zmoudřet a pak s tím vším, co jsme se naučili, se teprve narodit.

Jak to vypadá, když babička ztratí paměť? Nejenže si nepamatuje, co jedla k obědu, ale hlavně nepozná ani svého pravnuka Vojtu. A tak když slaví své další narozeniny, Vojta se rozhodne pro originální dárek – vrátí babičce vzpomínky. Vezme ji na výlet do minulého století, do jejího vlastního života. Ptáte se, jak by to mohl provést? Jednoduše. Vojta se přátelí s vědcem Alexem, a ten pracuje na tajném vládním projektu, stroji k cestování časem. S sebou samozřejmě musí vzít také kamarádku Klárku.

GAMEBOOK

Když je čtení zároveň zábava

Vojta s Klárkou i babičkou se proto tentokrát vydávají na cestu 20. stoletím. Během druhé světové války potkají partyzány, zažijí lampiónový průvod a během sametové revoluce se dokonce ocitnou v policejním voze. Vlastně je docela fajn zjistit, jak žili naši rodiče a prarodiče, čeho se báli a na co těšili, dokonce jaké hráli hry, když byli sami ještě dětmi. INTERAKTIVNÍ KNIHA díky úkolu na každé stránce přidává ke čtení něco navíc.

Kniha prod ěti 9-13 let je zakódovaná. VšecÝo pochopíš Ýed, nemusíš se nikam Ýát. Užij si to a přemýšlej! 

Ke knize nabízím pro školy a knihovny také BESEDU o životě ve 20. století. Místo mě na ni přijde dáma v šatech z 30. let, pak přes sebe hodí kabát, aby se z ní stal gestapák, a nakonec se promění v pionýrku – to by mohlo děti trochu bavit, ne?

Předcházející tituly: Ztraceni v rudolfinské Praze, Tajemství pokladu svatého Václava.

Některé příběhy jsou zkrátka silnější než jiné…

Můj starý známý mi nabídl ten svůj, veskrze dramatický a emotivní. „O tomhle napiš,“ řekl poté, co mi ho vyprávěl. Leckdy mě až zaráželo, jak otevřeně. Nemusel mi to líčit tak upřímně, mohl se chtít udělat hezčím, ale přesto mi odhalil i věci, které by mi tamtamy nikdy nedonesly, nedozvěděla bych se je. Pravděpodobně se stejně nepřiznal ke všemu, protože každý máme ve svých vzpomínkách třináctou komnatu, ale přesto mi ze svého nitra odhalil víc, než musel. Možná proto, že se tak stalo ve chvíli obrovského smutku, kdy se cítil úplně zlomený. Sám v sobě se kál. A potřeboval podporu. Nejspíš se mu trochu i ulevilo, že to celé mohl někomu vyprávět…

Jako autor, který popsal jeho životní cestu, doufám, že téhle zpovědi jednou nebude litovat, protože jsem ji opravdu zveřejnila. Některé věci jsem si doladila podle svého, přidala nezbytnou omáčku a jiné jsem zase úmyslně upravila kvůli ochraně identity zpovědníka. Bolest neutopíš proto není striktní životopis, je to ale příběh inspirovaný skutečnými událostmi. Pocity, které prožívala hlavní postava, někdo skutečně prožíval. Zcela nedávno.

Ale pokud znáte nějakého Míru, který měl ženu Sabinu a Báru, určitě to není tento muž, moje hlavní postava.

Krátká ukázka:

„M-mám st-trach,“ přiznala těžkým, unaveným hlasem. Jazyk se jí při vyslovení některých hlásek zadrhával. Mluvit pro ni byl stále větší problém, stejně jako všechny ostatní, dříve tak samozřejmé věci.
Dívala se na něho svýma velkýma smutnýma očima, které poslední dobou ztratily jiskru a stále častěji se stávalo, že je přistihl, jak hledí kamsi do cizího prostoru, jež vnímá jen ona sama. V tuhle chvíli ale vyvolávaly dojem bolestného uvědomění.
Natáhla k němu ruku a znovu se těžce nadechla. „Pod-děl-lala… s-sem to… viď…“ Klesavá intonace hlasu vytvořila z otázky spíš oznámení. Ale pochopil to.
Vždycky se snažil jí říkat pravdu, i když byla hodně tvrdá. „Trochu jo,“ musel proto souhlasit. Nehodlal jí začít lhát, jen protože se blíží konec toho všeho. Nebude jí mazat med kolem pusy, protože umírá. „V tomhle si nemáme co vyčítat,“ dodal rychle. „Taky jsem to podělal. Máme holt takovej podělanej život.“ Pokusil se tomu zasmát.
Levý koutek jejích rtů se také lehce pohnul. Jen torzo úsměvu, ale lepší než nic. Lepší než se hádat, ušklíbl se pro sebe. Mockrát se spolu ošklivě porafali. V těch chvílích byl vytočený doběla, ale k jejich vztahu to neodmyslitelně patřilo. Bolavá syrovost lásky.
Aniž si to uvědomil, sevřel jí ruku o něco pevněji. Sykla. Zapomněl, jak je teď křehká, jeho statečná bojovnice. Rychle povolil. Omluvně ji pohladil po prstech.
Naplněn vděčností se na svou ženu znovu zadíval. I ona na něj. Něžný pohled plný lásky… Necítila se dobře, ale přísahal by, že se těma očima na něj usmívá. Říká mu spoustu krásných, nevyřčených vět. Slovy by je nejspíš zkazila. Působily by neohrabaně, možná by do nich vložila jízlivou poznámku. Ale tím pohledem, tím sdělila vše.
Povídali si beze slov.
Políbil si prst ukazováčku a položil ho na její ústa.
Když za ní před pár minutami přišel, chtěl jí jen nalepit náplast proti bolesti a poté jí zkrátit čas povídáním. Jenom než opiáty zaberou. Nikdy to netrvá dlouho.
Teď se ale rozhodl zůstat s ní, dokud neusne. Přidržela si ho tím pohledem. Jako by visel na laně jejích myšlenek. Nemohl odejít, nepřála si to. Kolik takových okamžiků spolu ještě prožijí?
Svíral jí ruku a tiše se na ni díval. Tiše začal broukat jednu z jejích oblíbených melodií. Naslouchala a spokojeně přivírala oči. Úplně pomaličku, jako v přehnaně zpomaleném filmovém záběru, jako by každá sekunda trvala půl minuty.
Byl moc rád, že souhlasil, aby těch pár posledních týdnů, které jí podle lékařů zbývaly, strávila doma. I když se mu do toho nejdřív nechtělo. V nemocnici by ale zůstala na všechno sama.
Pozoroval výraz v jejím obličeji. Představoval si, jaké obrazy jí asi běží myslí. Určitě něco hezkého, vypadala spokojeně. Opiáty v sobě rozpustily veškeré obavy.

Kniha je zatím pouze v elektronické verzi a zakoupit ji můžete na palmknihy.cz nebo alza.cz. V tištěné verzi bude k dostání od 3. května 2022.

Rozhovor ke knize