Popis

Vázaná, 232 stran

Kniha vyjde 20. listopadu 2023

Ukázka:

Svou práci veterinární asistentky Berenika milovala, a to i přestože se občas do řady dobře končících případů propašovala smutná tragédie. Postupně si na to zvykla. Rozlišovala situace.

Pokud šlo o starého psa, který ji pohledem plným utrpení prosil o rychlý konec, nebylo to vlastně tak strašné. Milosrdnost úkonu otupěla jeho děsivý úděl. Niku naopak napadlo, že v tomhle jsme ke zvířatům vstřícnější než k lidem, kteří běžně nemají podobnou možnost volby.

Horší případ nastal, když se na vyšetřovacím stole ocitlo mládě. Pokud se tak navíc přihodilo zbytečně, kvůli lidské ignoranci, hlouposti či neopatrnosti, vzbudilo to v ní vždycky stejnou negativní reakci. Pohrdání. Nenávist k majiteli, který to dopustil. Přestože věděla, že nemůže být z principu krutý, když přivedl miláčka k nim; nepatří do sorty skutečných trýznitelů zvířat. Jen těžko svůj hněv ovládala, takže se pro jistotu vyhýbala očnímu kontaktu, nevydržela by mlčet.

Soustředila se na tvář svého šéfa, zažehávala v jeho výrazu naději. Vždycky existovala šance, že veterinář ještě přijde na nějaký další nápad, jak pacienta vyrvat z náruče smrti. Bezvýhradně Kryštofovi věřila, obdivovala ho. Byl to jedinečný diagnostik, dokonalý chirurg a navíc výjimečně citlivý a ohleduplný muž. Se svými pacienty soucítil a k lidským klientům se choval výhradně zdvořile – dokonce i k těm, kteří si to podle ní vůbec nezasloužili.

Dnešní ordinační hodiny zpestřil vpád zřízence ostrovského útulku. S sebou táhl hubeného, velmi zanedbaného psa střední velikosti, srst samý šrám a žmolek, jedno ucho mu plápolalo kolem hlavy jako vlajka napůl žerdi. Celou čekárnu a následně ordinaci naplnil nezaměnitelný pach nekrotizující tkáně. Zcela zřejmě byla zapotřebí amputace.

Ošetřovatel rychle vysvětlil situaci. Pes se už nějakou dobu potuluje mezi Horní Blatnou a Abertamy, je bez obojku, čip nemá, nikdo ho nezná. Odchytili ho policajti a odvezli k nim do Ostrova. Jejich péče ale nestačí, je potřeba ho pečlivě ošetřit, ověřit, zda nemá vzteklinu, poté po uzdravení naočkovat.

„Tak ukaž, podíváme se, co se ti stalo,“ obrátil se Kryštof na chlupáče, který si ho nedůvěřivě prohlížel. Z hrdla se vydralo výhružné zavrčení.

„Choval se agresivně?“ ověřoval lékař u jeho doprovodu.

„Dal nám zabrat. Zatím je dost vyděšený.“