Popis

Jedno město, různí lidé a jejich všední i nevšední příběhy v rozkolísané realitě současnosti. Nováček u městské policie a jeho ostřílený parťák pomáhají a chrání, ale noční hlídky za volantem služebního vozu v Nuslích jim oběma přinesou i nejedno poznání s hořkým koncem. Na poli pod ruzyňským letištěm se prolíná svět svérázných pracovníků archeologického výzkumu se světem mrtvých Keltů. Mladý pár se vypraví na hřbitov zvířátek v Bohnicích pochovat milovanou fenku, ale celá akce nabere ve finále nečekaný spád. Zatímco jednoho zimního rána vyděsí ještě rozespalé chodce v pražských ulicích oběšenci – co nám chtějí říct?

Ukázka:

Tak tedy další zoufalec. V nuselském rajónu, kde sloužíš, od začátku roku už šestý, a to je teprve únor. Na linku zavolala rozrušená žena s tím, že se chce její syn zabít.

Jsi na místě. Řada nízkých betonových garáží se táhne za frontou činžáků až ke schodišti a parčíku, stoupajícímu k dalším potemnělým domům ve svahu. V některých oknech se svítí.

Když vystoupíš s parťákem v Boleslavově ulici z auta, na vlastní kůži poznáš, že pořádně přituhlo. Podle předpovědi mají přijít silné mrazy z Ruska, až odněkud z Uralu; tam někde v sibiřských pláních, mezi mokřady a zvětralými skalisky se prý mrazy rodí a šíří se na západ do Evropy.

Vystrašená nervózní žena v pletené čepici stojí na plácku před domem. Ukazuje nataženou rukou ke garážím. Nesouvisle drmolí. Říká, že syna vyhodili z práce, něco o jeho otci; rozumíš jí každé druhé slovo. Motor v garáži běží. Zamčeno.

Tonda, tvůj parťák, buší sevřenou pěstí na dveře. Čekáte. Nic se nezmění, ozývají se další rány. Garáže budou staršího data, to je poznat, dveře z nalakovaného dřeva se pod náporem úderů citelně prohýbají. Nakonec celkem hravě vylomíš zámek a vpadneš dovnitř.

Přes obličej se ti přelije horký čpící oblak výfukových plynů. Zadržíš dech. Asi třicetiletý muž sedí za volantem v nastartovaném voze, starém otřískaném renaultu, a nehýbe se. Dveře auta jsou otevřené dokořán. Motor v malém prostoru garáže bublavě chrčí, zdá se ti, jako by se ten zvuk chvílemi zhmotňoval. Brzy zjistíš, že sebevrah žije, je nanejvýš opilý nebo zfetovaný. Možná obojí. Předpokládáš, že to tak bude. Na sobě má teplákovou soupravu, vlasy sebrané strojkem nakrátko. Když se k němu skloníš a on cosi nezřetelně zamumlá, všimneš si, že mu chybějí dva přední zuby.

Tonda ho nemilosrdně vyvleče z auta na vzduch. Nebrání se. Vypínáš motor. Ticho, které nastane, zní jako výstřel, až ti zalehnou uši.

Vyběhneš ven na mráz a zavoláš z policejního vozu záchranku.