Popis
Kdo byla mlčenlivá Anna a co si v sobě nesla za bolest, že se uzavřela před celým světem i před svou sestrou? Proč Lucie jednoho dne utekla z domu, kde do té doby byla šťastná, bez vysvětlení a bez rozloučení? A proč se nyní vrátila?
Ukázka:
Byla právě uprostřed vyprávění o Malence, když ji vylekaly čísi spěšné kroky v předsíni a vzápětí i hluboký mužský hlas.
„Haló? Je tu někdo?“
Upustila knihu na zem a přitiskla si k sobě Aničku těsněji. Vzhlédla právě ve chvíli, kdy se ve dveřích, které za sebou nezavřela, objevila tvář asi třicetiletého muže. V úžasu na ně chvíli jen němě zíral. Vzpamatovala se první, zvedla Aničku ze svého klína, postavila ji vedle sebe a pak se také vyhrabala na nohy. Oprášila si kalhoty a zase uchopila dívenku za ruku.
„Hledáte někoho?“ zeptala se chladně nezvaného hosta.
Nejistě přenesl váhu z nohy na nohu. Měl rozcuchané vlasy a teplé hnědé oči.
„Bydlím hned vedle…“
Jen povytáhla obočí.
„A?“
Pokrčil ramenem.
„Víte, měl jsem strach…“
Nechápavě se rozhlédla.
„O mě? Nebo snad o ni?“ ukázala na dítě. „Vždyť nás ani neznáte…“
Odkašlal si.
„Měl jsem strach, jestli se tu něco nestalo…“
Rázně ho přerušila.
„Nestalo.“
Díval se na ni a začínal se mračit.
„Venku stojí auto, dvířka jsou otevřená vpředu i vzadu, klíče v zapalování…“
Chtěla něco namítnout, ale tentokrát to byl on, kdo ji nepustil ke slovu. „Dveře od domu jsou taky dokořán. Co jsem si měl myslet?“
Hleděl na ni a očekával vysvětlení. Ale Lucie mu ho nemínila dát.
„To já nevím. A proč byste si vůbec něco měl myslet?“
„No víte, tady to tak chodí… Lidi si všímají…“
Tentokrát se zamračila ona.
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.