Popis

Už jako malá se rozhodla zasvětit svůj život tajům starověkého Egypta. Fascinovaly ji ty ohromné nádherné chrámy tyčící se hrdě    k nebi, prazvláštní písmo a příběhy faraonů podmaňující si velkou část z tehdy známého světa. Příběhy, které byly už tak vzdálené a pohřbené tisíciletou historií, a přece se v její mysli odehrávaly, jako by se zrovna udály. Prostě věděla, že má Egypt napsaný v osudu. Netušila však, jak moc.

Ukázka:

Šla pár minut v rozpáleném písku, který jí křupal pod nohama. Tak moc ráda by si Aurelie zula sandále a prošla se po egyptské zemi bosa! Ale písek byl tak rozpálený, že i přes boty cítila jeho sálající horkost.

Cesta připomínala úzkou horskou stezku. Klikatila se mezi balvany a sem tam se větvila hlouběji do skal. Aurelie přemýšlela, kam asi všechny ty cesty vedou a jestli ona jde po té správné, která ji zavede do bezpečí civilizace.

Cesta pokračovala dál – monotónně se opakující pravé a levé zatáčky v totožném skalnatém terénu, s pálícím sluncem nad hlavou – vypadalo to, že nikdy neskončí. Pak konečně zabočila do poměrně úzkého místa mezi dvěma velkými skalami, a když Aurelie prošla úžinou, otevřela se před ní úchvatná scenérie.

Obrovské honosné chrámy se zářivě bílými zdmi posetými vytesanými barevnými hieroglyfy, obklopené množstvím malých, z nepálených cihel vyrobených domků služebných, palmy a cykasy v ulicích a nad tím vším podlouhlé plápolající červené vlajky, symbol královské moci. Tak přece se dostala na správné místo!

Bože můj, to je taková nádhera! Aurelii vyhrkly slzy do očí. Opravdu se ocitla ve starověkém Egyptě! Nepříjemné napětí okamžitě vystřídala záplava euforie. Snad ještě nikdy nebyla tak nadšená a vzrušená. Cítila, jak jí srdce zběsile bije. Najednou nevnímala nepříjemné vedro, které ještě před chvílí nemohla snést.

Celé starověké Théby, tehdy nazývané Veset, jí právě ležely u nohou.