Popis

Trochu ezoteriky se mísí s erotikou ve společenském románu s kriminální zápletkou. On a ona? Každý tak jiný. Ona meditující jogínka a stále pochybující mystička. On úspěšný realitní makléř, dost jistý si sám sebou. Bianka a Tomáš, dva přitahující se protiklady. K tomu promiskuitní asistentka a překvapivé nařknutí podřadného investigativního novináře, že Bianka někoho zabila. Podezření má svůj důvod, Bianka smrt oběti nejprve předpověděla. Při retrospektivním pohledu zpět poznáváme, jak se celá ta nešťastná událost odehrála a že každá z postav v sobě nosí nějaké skryté tajemství, které se odráží do jejího chování a následně i života.

Na knihu volně navazuje Můj svět v tobě – zcela samostatný příběh.

Ukázka:

Tomášův táta byl úžasný člověk. Vždycky plný humoru a dobrých nápadů, kterým máma říkala lotroviny. K Tomášovi se choval spíš jako kamarád. Stavěl s ním bunkry, lezl s ním po stromech, tloukl špačky, střílel do plechovek, půjčil mu motorku.

Jenom když se rodiče pohádali a táta sekal dobrotu, neměli na lotroviny tolik prostoru. Táta pomáhal s domácností. Přidělal poličku, vymaloval, uvařil večeři… Říkal tomu daň za přidanou hodnotu života. Tomáš potají mamince vyčítal, že tátu tak úkoluje.

Když se rodiče poškorpili, Tomáš se vždycky postavil na tátovu stranu. „Já s tebou nikam nejdu, já chci zůstat doma s tátou,“ dupl si, když mu máma při demonstrativním balení kufrů začala barvitě líčit, jak krásně se spolu oni dva budou mít u babičky.

Tom začal své věci z kufru zase vyhazovat ven. „Já nikam nejedu,“ opakoval. „Jestli chceš jít pryč, tak jdi, ale já zůstávám tady.“

Chvíli se spolu o věci přetahovali, až to maminka vzdala a rozplakala se. Litoval ji, ale zvrátit svůj názor nedokázal. Chtěl za každou cenu zůstat s tátou, protože to byla jeho baterie pro život.

Maminka s tátou nakonec zůstala. A Tomáš se naučil, že je pro něj výhodné chránit tátovi zadek, aby máma zůstala v klidu a všichni si žili dál jakoby nic.

Poprvé lhal v tátův prospěch zcela neplánovaně. Tomáš se tenkrát zpozdil s klukama na hřišti, takže šel domů až za setmění. S tátou se srazil ve dveřích.

„Tak už jsi doma? Co to bylo dneska? Zachraňoval jsi kočku na stromě nebo tě unesli Marťani?“ pyskovala na tátu matka z kuchyně, ale když vyšla na chodbu a uviděla je oba, zarazila se.

A Tomáše kdovíproč napadlo říct: „Já, nebo táta? Byli jsme spolu.“

„Vážně?“ zapochybovala máma, ale hned to vzdala. „Tak pojďte jíst.“

Tomáše až překvapilo, jak snadné bylo lhát. Máma mu uvěřila a on se přitom ani nezačervenal! Táta na něj mrkl, poplácal ho po ramenou a od té doby využíval jeho alibi častěji. A záměrně.

Takže ano, táta byl s Tomášem na fotbale, ano, zaskočili spolu k řece, půjčili si tam prut od jednoho rybáře a trochu se to protáhlo. Jedna lež za druhou. Ale všechno bylo díky tomu snazší. Rodiče spolu lépe vycházeli, Tomáš byl spokojenější. Neuvěřitelně to fungovalo. Tenhle nový báječný svět plný nepravdy byl o tolik hezčí!

Lidé nechtějí slyšet pravdu, uvědomoval si Tomáš stále častěji. Jak dospíval, viděl to všude kolem sebe. Jak si dobrovolně nechávají nalhávat. Že potřebují právě tenhle prášek na praní, a ne jiný. Že mají šanci vyhrát milion, když si koupí nějaký šunt. Že korupce je zcela výjimečnou záležitostí. Že politik se musí chovat slušně a zodpovědně. Že spravedlnost existuje.

Lidé jsou příliš pohodlní na to, aby o všem přemýšleli. A pokud o tom přemýšlejí, jsou ještě příliš líní na to, aby s tím něco udělali. Lidé prostě chtějí, aby se jim lhalo. Aby pokaždé někdo přiběhl a natřel jim ty ošuntělé brýle znovu narůžovo.

A tak Tomáš barvil.