Jak to vypadá, když babička ztratí paměť? Nejenže si nepamatuje, co jedla k obědu, ale hlavně nepozná ani svého pravnuka Vojtu. A tak když slaví své další narozeniny, Vojta se rozhodne pro originální dárek – vrátí babičce vzpomínky. Vezme ji na výlet do minulého století, do jejího vlastního života. Ptáte se, jak by to mohl provést? Jednoduše. Vojta se přátelí s vědcem Alexem, a ten pracuje na tajném vládním projektu, stroji k cestování časem. S sebou samozřejmě musí vzít také kamarádku Klárku.

GAMEBOOK

Když je čtení zároveň zábava

Vojta s Klárkou i babičkou se proto tentokrát vydávají na cestu 20. stoletím. Během druhé světové války potkají partyzány, zažijí lampiónový průvod a během sametové revoluce se dokonce ocitnou v policejním voze. Vlastně je docela fajn zjistit, jak žili naši rodiče a prarodiče, čeho se báli a na co těšili, dokonce jaké hráli hry, když byli sami ještě dětmi. INTERAKTIVNÍ KNIHA díky úkolu na každé stránce přidává ke čtení něco navíc.

Ke knize nabízím pro školy a knihovny také BESEDU o životě ve 20. století. Místo mě na ni přijde dáma v šatech z 30. let, pak přes sebe hodí kabát, aby se z ní stal gestapák, a nakonec se promění v pionýrku – to by mohlo děti trochu bavit, ne?

Předcházející tituly: Ztraceni v rudolfinské Praze, Tajemství pokladu svatého Václava.

Některé příběhy jsou zkrátka silnější než jiné…

Můj starý známý mi nabídl ten svůj, veskrze dramatický a emotivní. „O tomhle napiš,“ řekl poté, co mi ho vyprávěl. Leckdy mě až zaráželo, jak otevřeně. Nemusel mi to líčit tak upřímně, mohl se chtít udělat hezčím, ale přesto mi odhalil i věci, které by mi tamtamy nikdy nedonesly, nedozvěděla bych se je. Pravděpodobně se stejně nepřiznal ke všemu, protože každý máme ve svých vzpomínkách třináctou komnatu, ale přesto mi ze svého nitra odhalil víc, než musel. Možná proto, že se tak stalo ve chvíli obrovského smutku, kdy se cítil úplně zlomený. Sám v sobě se kál. A potřeboval podporu. Nejspíš se mu trochu i ulevilo, že to celé mohl někomu vyprávět…

Jako autor, který popsal jeho životní cestu, doufám, že téhle zpovědi jednou nebude litovat, protože jsem ji opravdu zveřejnila. Některé věci jsem si doladila podle svého, přidala nezbytnou omáčku a jiné jsem zase úmyslně upravila kvůli ochraně identity zpovědníka. Bolest neutopíš proto není striktní životopis, je to ale příběh inspirovaný skutečnými událostmi. Pocity, které prožívala hlavní postava, někdo skutečně prožíval. Zcela nedávno.

Ale pokud znáte nějakého Míru, který měl ženu Sabinu a Báru, určitě to není tento muž, moje hlavní postava.

Krátká ukázka:

„M-mám st-trach,“ přiznala těžkým, unaveným hlasem. Jazyk se jí při vyslovení některých hlásek zadrhával. Mluvit pro ni byl stále větší problém, stejně jako všechny ostatní, dříve tak samozřejmé věci.
Dívala se na něho svýma velkýma smutnýma očima, které poslední dobou ztratily jiskru a stále častěji se stávalo, že je přistihl, jak hledí kamsi do cizího prostoru, jež vnímá jen ona sama. V tuhle chvíli ale vyvolávaly dojem bolestného uvědomění.
Natáhla k němu ruku a znovu se těžce nadechla. „Pod-děl-lala… s-sem to… viď…“ Klesavá intonace hlasu vytvořila z otázky spíš oznámení. Ale pochopil to.
Vždycky se snažil jí říkat pravdu, i když byla hodně tvrdá. „Trochu jo,“ musel proto souhlasit. Nehodlal jí začít lhát, jen protože se blíží konec toho všeho. Nebude jí mazat med kolem pusy, protože umírá. „V tomhle si nemáme co vyčítat,“ dodal rychle. „Taky jsem to podělal. Máme holt takovej podělanej život.“ Pokusil se tomu zasmát.
Levý koutek jejích rtů se také lehce pohnul. Jen torzo úsměvu, ale lepší než nic. Lepší než se hádat, ušklíbl se pro sebe. Mockrát se spolu ošklivě porafali. V těch chvílích byl vytočený doběla, ale k jejich vztahu to neodmyslitelně patřilo. Bolavá syrovost lásky.
Aniž si to uvědomil, sevřel jí ruku o něco pevněji. Sykla. Zapomněl, jak je teď křehká, jeho statečná bojovnice. Rychle povolil. Omluvně ji pohladil po prstech.
Naplněn vděčností se na svou ženu znovu zadíval. I ona na něj. Něžný pohled plný lásky… Necítila se dobře, ale přísahal by, že se těma očima na něj usmívá. Říká mu spoustu krásných, nevyřčených vět. Slovy by je nejspíš zkazila. Působily by neohrabaně, možná by do nich vložila jízlivou poznámku. Ale tím pohledem, tím sdělila vše.
Povídali si beze slov.
Políbil si prst ukazováčku a položil ho na její ústa.
Když za ní před pár minutami přišel, chtěl jí jen nalepit náplast proti bolesti a poté jí zkrátit čas povídáním. Jenom než opiáty zaberou. Nikdy to netrvá dlouho.
Teď se ale rozhodl zůstat s ní, dokud neusne. Přidržela si ho tím pohledem. Jako by visel na laně jejích myšlenek. Nemohl odejít, nepřála si to. Kolik takových okamžiků spolu ještě prožijí?
Svíral jí ruku a tiše se na ni díval. Tiše začal broukat jednu z jejích oblíbených melodií. Naslouchala a spokojeně přivírala oči. Úplně pomaličku, jako v přehnaně zpomaleném filmovém záběru, jako by každá sekunda trvala půl minuty.
Byl moc rád, že souhlasil, aby těch pár posledních týdnů, které jí podle lékařů zbývaly, strávila doma. I když se mu do toho nejdřív nechtělo. V nemocnici by ale zůstala na všechno sama.
Pozoroval výraz v jejím obličeji. Představoval si, jaké obrazy jí asi běží myslí. Určitě něco hezkého, vypadala spokojeně. Opiáty v sobě rozpustily veškeré obavy.

Kniha je zatím pouze v elektronické verzi a zakoupit ji můžete na palmknihy.cz. Pokud o ni bude dostatečný zájem, vyjde v tištěné verzi v průběhu příštího roku.

Rozhovor ke knize

Kniha není jen způsob krácení volného času. Není to jen příběh, jehož tajemství dychtíme poznat. Je to pokaždé také kousek nás samých. Nalézáme v něm své vnitřní hranice, objevujeme nové obzory, připomínáme si zasuté vzpomínky i myšlenky, které dosud nestihly dozrát. Kniha je nám tím nejlepším rádcem a společníkem. Spolu s ní dozráváme k lepšímu já, nahlížíme do své duše. Alespoň tak by to mělo ideálně být.

Mé knihy pro dospělé jsou velice různorodé svými náměty, ale většinou se více či méně zabývají vztahy. Nejzajímavější pro mě je podívat se do myslí postav. Rozebrat je. Zkusit je pochopit.

Nebo možná naopak zjistit, že jsme natolik rozdílní, že se pochopit nemůžeme. Přesto ale mohu alespoň vnímat jejich rozdílnost a učit se ji respektovat.

V posledních dvou románech Jen jeden svět a Můj svět v tobě jsem se zaměřila na ezoteriku. Nejprve trochu skepticky, jak dost odpovídá naší materialistické výchově, následně odlehčeněji díky náhledu dítěte. Není nutné stát se věřícím, aby člověk dokázal udělat svůj život lepším. Musí však věřit naději na změnu.

Moc mě mrzí, že dnešní děti tak málo čtou. Ale protože si rády hrají a jsou přirozeně zvídavé, dalo by se přece toho využít v knihách. Spojit to všechno dohromady – příběh, zábavu, vědění. Začala jsem vytvářet zvláštní typ knih pro děti, tzv. gamebooky. Na sudých stránkách je příběh, na lichých stránkách obrázek s úkolem. Stránky příběhu jsou v knize zpřeházeny tak, že na sebe nenavazují – vždy je potřeba nejdříve rozluštit úkol, jehož výsledkem je číslo strany, na které příběh pokračuje.

Všechny tyto knihy a ještě pár dalších (třeba krásný egyptský příběh Kráska přichází mé dcery) můžete zakoupit na e-shopu. Ale i kdyby se vám žádné nelíbily, třeba vás potěší nějaké jiné. V tom případě máme i tak něco společné. A pořád si ještě můžete zkusit se mnou třeba aspoň zameditovat…

Nový gamebook pro děti ve věku 9-13 let! Parta dětí pomáhá nové kamarádce Nadě ochraňovat přírodu. Uklidí odpadky z jeskyně, postaví krmítko, vyvenčí pejsky z útulku, ošetří zraněnou vránu nebo se třeba naučí, kdy a kde je nebezpečné rozdělávat oheň. Přitom se děti od moudré Nadi dozvědí mnoho zajímavostí o tom, které zvíře je nejchytřejší, nejrychlejší nebo nejdéle žije na planetě Zemi.

Gamebook není obyčejné čtení, je to zároveň zábava! Kniha je plná obrázkových úkolů, které je třeba vyřešit, abyste mohli číst dál. A někdy si čtenář volí vlastní cestu…

Ilustrátorka: Petra Šolcová

Info o knize: brožovaná, 128 stran, doporučená MOC 199 Kč (přejděte do E-SHOPU)

Ukázka:

Pár novinářských postřehů ze křtu knihy: chomutovsky.denik.cz/zpravy