Dialog příjemně oživuje děj a je škoda nevyužít tohoto potenciálu, neboť dialogy vždy čtenáře zaujmou. Někteří autoři ale mají z dialogů strach, neboť se bojí, že nejsou schopni vytvořit takový rozhovor, aby vyzněl realisticky a nebyl plytký. Zkus se na dialog podívat jako na zábavnou pomůcku, která ti nejen pomůže barvitě dokreslit postavy, ale navíc můžeš jeho prostřednictvím sdělit určitou informaci (takže může posloužit jako prima oslí můstek).

ČÁST 1.

Nejprve ždibet čisté, trochu nudné teorie o psaní přímé řeči, kterou by měl autor ovládat, protože je opravdu ostuda, když to neumí. Pro vnitřní monolog postavy se někdy používá kurziva, ale nemusí se odlišovat nijak. A dialogy se řeší několika níže uvedenými způsoby.

Způsoby psaní přímé řeči

• vychází z kontextu, není jinak odlišena (pro čtenáře velmi složité řešení, používá se málo)

Co se vám stalo? vzhlédl k ní muž.

Obrátila se na něj, ale neřekla nic.

Krucinál, rozčilil se muž, tak už něco přece také řekněte.

Najednou začala vzlykat. Okradli mě!

• je uvozena pomlčkou (pozor, nikoliv kratším spojovníkem, ale opravdu pomlčkou, dříve se používalo častěji, ale ani tento způsob není už příliš moderní)

– Co se vám stalo? vzhlédl k ní muž.

Obrátila se na něj, ale neřekla nic.

– Krucinál, rozčilil se muž, tak už něco přece také řekněte.

Najednou začala vzlykat. – Okradli mě!

• je v uvozovkách, ve kterých začíná i končí, přičemž předtím či poté následuje uvozovací věta – toto je nejpřesnější a v současné době nejpoužívanější způsob

„Co se vám stalo?“ vzhlédl k ní muž.

Obrátila se na něj, ale neřekla nic.

„Krucinál,“ rozčilil se muž, „tak už něco přece také řekněte.“

Najednou začala vzlykat: „Co si jen počnu? Okradli mě.“

Návodů na správné gramatické používání uvozovek najdete spoustu, takže doporučuji řádně prostudovat. Měli byste znát, kam patří malá a velká písmena, že mezi uvozovku a písmeno či znak nepatří mezera, že v českém způsobu se na začátku věty používají uvozovky dole a na konci uvozovky nahoře atd. My se dále budeme soustředit hlavně na obsah.

Jaké jsou 3 nejčastější chyby v dialogu?

1. CHYBA: Vyhýbání se slovu „říci“

Zavádějící dialog

„Zítra musím brzy vstávat,“ myla nádobí Klára.

„Tak to mě taky probudíš?“ krájel si Petr za jejími zády chleba.

„Ani mě nehne. Nařiď si budík!“ třískla hrncem a zavřela vodu.

Slovesa „myla, krájel, třískla“ nijak nesouvisí s přímou řečí a nepatří do uvozovací věty. Uvozovací věta musí souviset s tím, že dotyčný hovoří, takže použij jakékoliv synonymum pro sloveso „říci“ či slovo vyjadřující výraz či postoj („nesouhlasil, usmál se, zamračil se“). Pokud použiješ jiné sloveso, které popisuje, co jiného dotyčný dělal, nejedná se již o uvozovací větu související s přímou řečí, ale o novou větu.

Přesný a správný dialog

„Zítra musím brzy vstávat,“ oznámila Klára stojící u dřezu.

Petr si krájel za jejími zády chleba. „Tak to mě taky probudíš?“

Třískla hrncem a zavřela vodu. „Ani mě nehne.“ Pak mu poradila: „Nařiď si budík!“

Úkol 1

Najdi co nejvíce slov či slovních spojení, klidně i originálních, které můžeš použít v uvozovací větě:

a) s emočním zabarvením neutrálním (pro různé tóny hlasu, rychlost řeči, dotazy i výkřiky)

např. vyřkl, sdělil, oznámil, pověděl, zašeptal, švitořil, připustil, zeptal se, vyzvídal, odvětil

b) s emočním zabarvením pozitivním (pro něžné, láskyplné, radostné sdělení apod.)

např. rozněžnil se, výskl, usmál se, spiklenecky mrkl, povzbudil, zaradoval se

c) s emočním zabarvením negativním (pro nervózní, naštvané, děsivé sdělení apod.)

např. zavrčel, vyštěkl, zabručel, osopil se, vztekal se, zaječel, hysterčil, vyjekl, vyděsil

Doporučení: Tento seznam si ulož pro své budoucí potřeby, průběžně ho doplňuj a při psaní dialogu pak do něj nahlédni, abys mohl využívat co nejvíce různých slov.

2. CHYBA: Nevyváženost přímé řeči a ostatního textu

Přečti si níže uvedené ukázky a všímej si, co tě při čtení spontánně napadá (Baví tě to? Utíkají ti myšlenky jinam? Ruší tě tam něco?):

„Tebe jsem už dlouho neviděla. Naposledy někdy loni na Velikonoce. To už bude skoro rok.“

„Tak nějak. Měl jsem zrovna hodně blbé období. Pár týdnů po rozvodu.“

„A já jsem se připravovala na zkoušky.“

„Udělala jsi je ale, že ano?“

„Ano, mám dostudováno. A ty? Už ses s rozvodem smířil?“

„Teď už ano, jenom jsem nejdřív musel chodit do poradny.“

„No jo, to znám. Já tam skončila po těch zkouškách taky. Jako by mi někdo vypnul baterky.“

„Tak to si určitě máme hodně co říct. Kam jsi chodila?“

Tato ukázka spíše připomíná scénář. Sice se něco málo o postavách dozvíme, ale neumíme si je dobře představit. Nevíme nic o situaci, v jaké jsou. Není nám to moc příjemné.

Potkali se téměř po roce. Náhodička. Vždycky potkáte zrovna toho, po kom toužíte nejméně. Naposledy se viděli loni na Velikonoce. Bylo to pro oba dost náročné období – ona měla těsně před státnicemi, on byl čerstvě po rozvodu. Oba psychicky vyčerpaní, nejspíš proto se setkání moc nepovedlo. Nakonec také díky tomu začali oba docházet k psychoterapeutovi. On si tam léčil svá vnitřní zranění, ona řešila následky přílišného nasazení – dolehl na ni syndrom vyhoření. Teď si najednou uvědomili, že mají zase něco společného.

Co tě napadalo při čtení této ukázky? Dozvěděli jsme se o našich postavách docela dost, ale zase hodně obecně. Chybí nám tu akce, konkrétnost. Je to zívačka. Nuda. Styl působí příliš popisně, chybí tu dialog.

Úkol 2

Zapřemýšlej nad oběma texty. Jak bys výhody obou forem spojil do ideální zlaté střední cesty? Co bys vynechal, co přidal? Vyber z obou textů, co stojí za řeč, a aniž bys významně měnil obsah, vytvoř text nový. Dotvoř vlastními slovy. Snaž se jako vždy držet rozsahu cca jedné normostrany, tedy 1 800 znaků.

Hotový text úkolu 2 pošli na e-mail renata.sindelarova@seznam.cz s předmětem Úkol – Dialog.

3. CHYBA: Nerealistický dialog

Už víš, že každá přímá řeč je v podstatě zároveň charakteristika postavy. Většina autorů dělá zásadní chybu, že nechává všechny své postavy mluvit stejně (jak mluví on sám). V reálu se každý z nás vyjadřuje trochu jinak, někdo mluví ze široka, jiný je skoupý na slovo, další zase rád používá cizí slova nebo třeba mluví vulgárně. Odlišnost v přímé řeči může být ale dána také povoláním, vzděláním, stářím, zlozvyky… Především tvoje hlavní postava by měla být něčím pro ni typickým charakteristická.

ČÁST 2.

Úkol 3: Každý z těchto dvou dialogů působí v jednom případě realističtěji než druhý. Rozpoznáš je? (Všimni si, že je důležité znát slang z oboru, o kterém píšeš!)

Detektiv

„Ozvu se hned, jak si projdu dům zavražděného, uděláme obrázky a najdeme všechna místa, na která mohl vrah sáhnout.“

„Ozvu se, až obhlédnu a zajistím místo činu. Zatím fotografujeme a snímáme otisky prstů.“

Lékař

„Pane Nováku, tak na tom snímku jsou patrné nedislokované fraktury dvou žeber v přední axilární čáře vpravo.“

„Pane Nováku, máte zlomená žebra!“

V druhé ukázce ses pravděpodobně měl problém rozhodnout. Pokud by tvoje hlavní postava byla úžasným odborníkem, který se vůbec neumí vcítit do pacienta, byla by v pořádku i první možnost. (Přímá řeč je jedním ze způsobů charakteristiky postavy.) Zároveň pokud by se nejednalo o sdělení pacientovi, ale o diskusi dvou lékařů, i tady by bylo odborné vyjadřování v pořádku. Pozor, u většího množství cizích a odborných slov mysli i na čtenáře, protože tvým cílem není se před ním předvést, ale aby textu rozuměl.

ÚKOL 4

Na dalším příkladu uvidíš, že někdy stačí opravdu jen přímá řeč – navíc rozsahu jedné věty – k vykreslení osob i situace. Samozřejmě že v beletrii bys text doladil uvozovacími větami a dalším popisem, ale podstatné lze vystihnout úplně jednoduše, ostatní je omáčka.

„Vylil jsem do klávesnice colu a nejdou mi tlačítka.“

„Položte to tady, my vám to vyčistíme. Bude to stačit do zítra?“

„Jo, děkuju. Na shledanou.“

„To byl zase nějakej vůl, co zasral klávesnici, že jo?“

Uvědom si, co všechno jsi ze situace poznal. Nejde jen o prostředí, ale také počet zúčastněných osob…

Formou scénáře (bez uvozovacích vět, popisů prostředí i osob) vytvoř 3 jednoduché dialogy, podle nichž okamžitě poznáme, v jakém prostředí se nacházíme.

(Z příkladu jsme pochopili, že došlo k předání počítače k opravě, promluvily tři osoby.)

Úkol 5A:

Vzpomeň si na úkol 5 z minulé lekce, kdy jsi měl popsat postavy tak, abychom zažili překvapení. Nejprve přidej do popisů přímou řeč.

Např. Petr si s sebou bere pokaždé do vany lodičku. Dělá s ní vlny a volá na mamku: „Pojď se podívat!“ Příští týden dostane ke svým čtyřicátým narozeninám dokonce parník!

Úkol 5B:

Formou vyprávění rozviň celý dialog k jedné z postav, dotvoř související situaci. Drž se rozsahu do 1 800 znaků.

Hotové texty úkolů 4 a 5B pošli na e-mail renata.sindelarova@seznam.cz s předmětem Úkol – Dialog.

A na závěr si můžeš udělat zábavný bonusový úkol zaměřený na znalost hantecu.