ČÁST I.
Současný trend pojmenovává stavbu příběhu jako:
- situace (což je prostě jen událost, která se odehrává)
- zápletka (zjednodušeně řešeno nějaký problém, komplikace) či více zápletek
- rozuzlení (vyřešení problému kladně či záporně)
ZÁPLETKA (resp. KONFLIKT)
je základní dějotvornou složkou příběhu!
Samotné slovo ZÁPLETKA vzešla ze slovesa ZAPLÉTÁ (děj, situaci).
Jinými slovy bychom mohli říci, že děj KOMPLIKUJE.
Komplikaci vytvoříš tak, že tvoje postava bude něco chtít, bude po něčem prahnout (po osobě, vzdělání, ocenění, svobodě), ale neustále budou přicházet nějaké překážky, které budou dosažení cíle znemožňovat. Vychází z toho jednoduchá rovnice:
KONFLIKT = chtění + překážka
ÚKOL 1
Urči, co jsou jen situace (popisují děj) a co je již konflikt (překážka)
A) Chci upéct bublaninu, ale nemám třešně. Můj soused jich má na stromě dost, jenomže je lakomý, určitě mi žádné nedá. Měl bych je ukrást?
B) Dítě upadlo a začalo brečet. Z kolene mu teče krev.
C) Sešly se dvě kamarádky a začaly si povídat o svých trablech v manželství. Jedna má manželka cholerika a druhá nevěrníka.
D) Dívka stála u výlohy a závistivě pozorovala lidi, kteří si uvnitř kupovali oblečení, jež si ona nikdy nebude moci dovolit.
E) Muž musel přidat do kroku, aby doběhl tramvaj.
Řešení: konflikt obsahují jen body A a D, ostatní body jsou pouze situacemi.
Druhy konfliktů:
- vnější = konflikt daný vnějšími okolnostmi a přicházejícími situacemi (spadlo letadlo, zaútočil na mě mimozemšťan, přepadl mě násilník, přišlo zemětřesení a spadl mi dům, manželka mě podvedla, ztratil jsem peníze, vážně jsem onemocněl)
- vnitřní = konflikt duševní, kdy nemohu dosáhnout naplnění svých potřeb, typicky mám morální dilema, že uspokojení jedné potřeby vede k neukojení druhé (toužím po kolegyni, ale jsem ženatý; chci se stát baletkou, ale rodiče si přejí mít ze mě doktorku; moje žena potřebuje léky, na které nemáme peníze, a já vím o nezákonné možnosti, jak je získat; miluju Romea, ale rodiče mi nikdy nedovolí si ho vzít)
ÚKOL 2
Rozliš, co je pouze situace a co vnitřní či vnější konflikt
A) Vášnivý horolezec spadne kvůli špatnému jištění ze skály, a i když se mu nic nestane, vynadá spolulezci, že ho pustil.
B) Vášnivý horolezec spadne ze skály a skončí na vozíku, čímž přichází o možnost plnit si svůj sen.
C) Vášnivý horolezec spadne kvůli špatnému jištění ze skály, a i když se mu nic nestane, má od té chvíle strach lézt, přestože touží lézt dál.
a) Hlavní postava se vášnivě zamiluje do svého šťastně ženatého profesora.
b) Hlavní postava má kamarádku, která se zamiluje do svého šťastně ženatého profesora.
c) Hlavní postava je šťastně ženatý profesor, kterého špehuje a obtěžuje zamilovaná studentka.
ŘEŠENÍ: Pouze situace se nachází v bodech A (pokud tím spolulezcem není má citově založená partnerka, která se se mnou kvůli tomu bude chtít rozvést, tak žádný konflikt v literáním smyslu nevzniká, je to jen hádka, konflikt ústní), b (pro hlavní postavu je to jen informace, neřeší ji). Vnitřní konflikt najdeš v bodech C (jasné vnitřní dilema, dvě protichůdné potřeby), a (hlavní postava touží po něčem, co nikdy nemůže mít). Vnější konflikt se objevují v bodech B (vnější událost překazila horolezci životní plány) a c (profesorovi komplikuje studentka život, ale pokud to nebude jeho oblíbená žačka, které nechce ublížit, nebo pokud nebude mít špatné svědomí, že ji zneužil, tak s tím nebude mít žádný morální problém).
Zřejmě sis všiml, že vnější konflikt s sebou obvykle vleče v těsném závěsu konflikt vnitřní. Když mi povodeň smete barák, nebudu asi zrovna jásat radostí. Nevzniká tu však vnitřní dilema, v podstatě „jen“ frustrace způsobená právě povodní a ztrátou majetku, takže vnějšími okolnostmi. Přestože pokud by se příběh odehrával dál, přicházelo by mnoho dalších následných problémů, které by mi dramatickou situaci ještě zkomplikovaly.
ÚKOL 3
Vymysli co nejvíce vnitřních konfliktů, které mohou mít: fotbalista, kněz, studentka.
Vymysli co nejvíce vnějších konfliktů, které lze zažít: cestou do práce, při snaze zhubnout, při pokusu o světový rekord v …?
Oba seznamy z úkolu 3 pošli na můj e-mail s předmětem zprávy ÚKOL – KONFLIKT.
ČÁST II.
Pokud je tvá zápletka zcela jednoduchá, tvoří ji jen jeden konflikt, pak se nevrhej románu, ale vystač si s povídkou. Delší příběh vyžaduje více zápletek, větších a menších, a tvoje postava je jednu po druhé řeší. Ta nejzásadnější bývá zpravidla vyřešena až v samotném závěru.
JAK POSTUPOVAT?
- dělat si poznámky, klidně si vést i celou pracovní knihu
- napsat si seznam kapitol s jejich hlavními událostmi
- graficky si zakreslit, co se kdy odehrává
- graficky si zakreslit vztahy mezi jednotlivými postavami
- vytvářet si myšlenkové mapy
- nechávat postavy žít, přemýšlet o nich jako o skutečných lidech (co by udělala má postava v téhle situaci?)
JAK SE NEJLÉPE NAUČÍŠ SESTAVIT ZÁPLETKU?
- hodně číst
- každou knihu, kterou považuješ za dobrou a inspirativní, si v sobě rozeber
- udělej si časovou osu příběhu, na které si zakresli, jak si autor poradil s vystavěním příběhu, jaké vytvořil konflikty a jak je vyřešil
- pojmenuj si další faktory, které se ti na knize líbily (rozuzlení, stylistika, humor, reálnost, přesnost, fantazie?)
- vyzkoušej si půjčit od stejného autora jinou knihu, pak si přečti jen půlku první kapitoly a pak zkus pokračovat ve stejném stylu a formě (typ vypravěče, jazykové prostředky)
ÚKOL 4
Libovolně graficky (časová osa nebo bublinky jako na myšlenkové mapě, jiný vlastní způsob) zaznamenej pohádku Červená Karkulka nebo O perníkové chaloupce. Zamysli se nad tím, zda by se v příběhu nedalo něco zpřeházet tak, aby vyzněl ještě napínavěji. Označ na ose barevně alespoň jedno místo, které bys změnil nebo bys z něho kousek prozradil třeba hned na začátku.
Inspirace pro časové osy: https://www.timixi.com/article/04t52-vertikalni-casova-osa
Určitě ti došlo, proč je tak důležité dát si dohromady osnovu nebo časovou osu pro své dílo. Utřídíš si, co chceš, a možná dostaneš i nové nápady. Můžeš použít i způsob „věšení prádla“, který se používá hlavně při psaní scénářů, ale dá se využít i pro psaní knihy. Vyrob si malé kartičky a na každou zaznamenej zásadní událost, která se v příběhu odehrává. Potom si kartičky seřaď (pomyslně pověs na šňůru) v takovém pořadí, v jakém mají jít scény/kapitoly za sebou. Zkus si obrazy mezi sebou zpřeházet – co se stane? Nepodaří se ti třeba vytvořit nový háček? Nenapadne tě další konflikt? Nebude zajímavější předložit čtenáři příběh v atypickém pořadí? A v jakém?
Zde uvádím jeden nápad na úvod díla, je to příklad mozaikovité kompozice (v rámci povídky lze střídat osoby po kratších úsecích, v rámci románu se budou osoby střídat po kapitolách).
Je vrchol léta a mladý myslivec si vykračuje lesem. Svižně našlapuje po cestě, občasná větvička mu lehounce zaskřípe pod nohama. Vyšlapuje rázně a stejnoměrně, jako by kráčel s vojenskou jednotkou. Najednou… zastaví a nastraží uši. Přitiskne se k nejbližšímu stromu.
Karkulka poskakuje radostně po mechu, usmívá se, o něčem si sní, myslivce si vůbec nevšimne. Trochu pospíchá, aby měla rychle z krku ten velký úkol: donést babičce košíček s jídlem! Snad bude babička trochu při smyslech, ne jako minule, kdy jí říkala cizím jménem a navíc si zapomněla vzít protézu! Najednou se přímo před ní něco mihne. Polekaně se zastaví.
Starý nemocný vlk se vleče lesem zuboženě. Je hubený a vypelichaný a nohy se mu lehce pletou. Čumák má na zemi, hledá jakoukoliv stopu, vypadá hladově. Očividně už dlouho neměl lovecké štěstí. Zadívá se na Karkulku a chvíli to vypadá, že na ni bez rozmyslu skočí, ale nakonec se zavrčení přemění v tichá, nejistá slůvka. „Ahoj, Karkulko. Ty máš košíček s jídlem? Kam s ním jdeš?“
Karkulka trhne nespokojeně hlavou. Má zakázáno s kýmkoliv mluvit. Nebude se bavit ani s vlkem, přestože ji tak pěkně pozdravil a bylo by slušné mu odpovědět, kdepak! „Nemám čas! Spěchám za babičkou!“ odsekne a rychle se rozběhne, aby ji ten starý opelichaný vlk nedohnal.
Myslivec se odlepí od stromu. Mlsně si olízne ret. Až obejde celý revír, zastaví se u babičky na kávu. Je tak drobounká a štíhlá, že tohle všechno nemůže sama nikdy sníst!
Zvládneš si podobným způsobem zrevidovat nějaké své vlastní dílo? Zkusíš to jinak? Najít nový úhel pohledu? Nepomůže ti to s dotvořením části, se kterou si doteď třeba nevěděl rady?
3 tipy, na co se raději zaměřit v textu (než psát klišé)
1. Používej smysly: Začátečníci často staví scény na zraku a sluchu. Přidej hmat (chladná klika), čich (vůně starého papíru a vlhké omítky) nebo chuť. Text okamžitě získá hloubku a plastičnost.
2. Popisuj reakce (princip ledovcel): Neříkej čtenáři, co si má myslet nebo co postava cítí. Ukaž to skrze její reakce. Čtenář si to rád domyslí sám… 😉
Tzn. místo: „Petr měl vztek a byl nervózní.“
Zkus: „Petr si třikrát po sobě přelízl suché rty a tužku v dlani zlomil napůl.“
3. Hra s tempem věty: Dlouká, složitá věta s několika vedlejšími větami čtenáře uklidňuje, zpomaluje a buduje atmosféru. Krátká věta seká. Vytváří napětí. Akci. A údernost. Střídání délek vět je jako hudební rytmus.
Když budeš v celém díle psát krátké věty, bude působit suše. Když v celém dlouhé, bude to Jirásek.
ÚKOL 5
5a) Pokračuj napsáním 1-5 odstavců ke každému z níže uvedených tří textů tak, aby případný čtenář nepoznal, že v příběhu pokračoval jiný autor.
5b) Vymysli možnou zápletku (vytvoř konflikt!) ke každému z těchto příběhů. Tu již nemusíš zakomponovat do příběhu, stačí ji pouze popsat svými slovy, jako by sis psal k dílu poznámky. Vysvětli ovšem tak, aby bylo jasné, v čem konflikt spočívá.
Text 1
Před krčmou sem potkal Blaženu, hej, a ta po mně tak zakoulela vočima, až sem se lek. Ale pak vycenila zuby, no a s těma jejíma kozama přes půl hospody sem hned věděl, že ji chcu.
*****
Text 2
„Ty jsi ztracený případ!“ zařval jsem se na Filipa arychle jsem vrazil jeho popálenou ruku pod kohoutek. Na postižené místo se vyvalil proud ledové vody.
Nejraději bych mu nafackoval, holomkovi. Ve skutečnosti jsem se ale zlobil úplně stejně i na sebe. Měl jsem dávat větší pozor!
Drze po mně vyprskl: „Celej po tobě!“
*****
Text 3
Nejprve začal vnímat zvuky. Švitoření ranního města, ne nepodobné ptačímu štěbetání. První nesmělá pípnutí – zacinkání tramvaje, plesknutí přepravek u pekárny. Zesilující motory aut a lidský hlahol.
Úkoly 5a, b) pošli na můj e-mail s předmětem zprávy ÚKOL – ZÁPLETKA.
Zkušenost: Je normální, že se tvůj příběh s časem mění. Čím víc o něm přemýšlíš, tím víc nápadů máš. Postavy, které na konci znáš velmi dobře, ti zpočátku mohly být trochu cizí. Jak píšeš, napadají tě další a další možnosti. Nelekej se toho, ale nad každou změnou dlouho přemýšlej. Někdy je natolik zásadní, že je třeba začít v podstatě od začátku jinak. Opravdu to chceš? A pokud ano, tak pozor na ošidné bludiště přepracovávání. Někdy si už musíš říct „stop“ a dojít opravdu do konce.
