ČÁST 1.
Každý prozaický text zkvalitní používání básnických prostředků, text jimi dostane mnohem větší hloubku, čtenáři se k němu budou raději vracet. Pozor na originální tvary, které vymyslíš. Možná že opravdu budou super, ale někdy se jenom ego zamilovalo samo do sebe. Vše, co vymyslíš, si buď nech uležet a později se k tomu vrať, nebo dej přečíst jiné nezúčastněné osobě a požádej ji o kritický názor. Buď připraven i na nejhorší. Občas se stává, že pokud se ti něco zdá výjimečně geniální, ve skutečnosti tomu budeš navždy rozumět jen ty.
BÁSNICKÉ PROSTŘEDKY
TROPY jsou básnické prostředky, které příjemně osvěží i prozaický text. Spočívají v hrátkách s významy slov a každý jazyk je díky nim velmi originální, protože se zakotvily v ustálených slovních spojeních. Fráze typické pro ten který světový jazyk jsou pak leckdy nepřeložitelné do jiných jazyků, nelze je použít doslovně, protože v jiné kultuře mohou mít jiný význam.
Nejtypičtějším příkladem tropů je METAFORA (přenesení významu na základě vnější nebo vnitřní podobnosti)
Klasické příklady metafor: sametový hlas, kapka štěstí, moře problémů, počítačová myš.
ÚKOL 1
Vymysli dalších 5 metafor a použij je ve větě či několika větách, aby lépe vyzněl kontext. Pokud vymyslíš jeden souvislý text, místo 5 samostatných vět, tím lépe. Pro zjednodušení zkus využít lidské části těla (zub pily, zub času, čelo postele, hlava rodiny, ruka zákona), ovšem na rozdíl od uvedených příkladů zkus vymyslet něco nového. Nevzpomínej, tvoř!
Např. Hlavou se mi rozrůstaly větve strachu.
Literární teorie ovšem rozlišuje mnoho druhů tropů. Pojďme si nějaké vyzkoušet.
Nejjednodušší je PERSONIFIKACE. Jejím prostřednictvím zosobňujeme neživé předměty, hovoříme o nich jako o živých bytostech. Většinou bývá ve formě slovesa, ale může se jednat i o přívlastek. Např.: zeď mlčí (mlčící zeď), tužka skáče po papíře. Vítr mi strčil pod bundu své nenechavé studené ruce.
ÚKOL 2
Vymysli 10 personifikací k těmto předmětům a použij je ve větách, které doladí situaci: křeslo, krumpáč, prstýnek, papír, komín, světlo, hrnek, mříže na okně, jídlo v lednici, Mont Everest.
Tip: Když tvoříš, používej vizualizaci. Pokaždé začni tak, že si nejdřív dotyčnou věc představíš ve své mysli. Zapomeň, že o ní máš psát. Zapomeň na slova. Prostě si udělej obrazovou představu, nech pracovat svou fantazii. Až když máš jasnou vizi, pak teprve popiš svou představu slovy, se kterými si můžeš začít hrát. Napiš první nedokonalou verzi textu, ve které budou emoce, teprve pak se zabývej logikou, piluj text k dokonalosti.
Nepřeháněj to! Význam musí pořád dávat smysl a žádné slovo nesmí z okolního textu trčet. Mysli na to, že někdy se nám zdá nějaký nápad geniální, ale s odstupem času zjistíme, že to tak není, možná se to dokonce zdálo jenom nám… Dej svůj výsledek někomu přečíst a věř jeho spontánní reakci. Neuraž se, pokud se mu to nebude líbit. Vnímej sám sebe jako badatele, který poznává, zjišťuje, učí se; ne jako génia, který už všechno ví a zná.
Např.: Potom odešla a já jsem šokovaně zůstal zírat na mlčící zeď. Když jsem tu smlouvu podepisoval, tužka mi nervózně skákala po papíře.
Přehnaně umělecké, zbytečně složité, a proto až nepřirozené: Potom ji její podpatky odnesly do dálav a moje očiska zabodla svůj šíp pozornosti na mlčícího cihlového svědka přede mnou. Když jsem svým podpisem značkoval ten lstivý kontrakt, psací nástroj mi nervózně vyrážel z rukou a rejdil po papíře, jako by měl vlastní svéhlavý život.
Nádherně hravá a zároveň krásně šílená je SYNESTEZIE. V reálu vzniká po požití drog, ale my to zvládneme i bez nich. O co jde? Nejprve si uvědomíme všechny naše smysly (zrak, sluch, čich, hmat, chuť) a pak použijeme slova vhodná pro jeden vjem pro vjem jiný. Spojíme k sobě, co k sobě nepatří. Např. můžeme propojit smysl sluchový s čichovým: voníš mi tiše, hlasitá vůně moře, lež páchne.
ÚKOL 3A
Bez přemýšlení odpověz na tyto otázky – podle svých představ a pocitů:
Které slovo je “okoralé“ a které naopak „šťavnaté”?
Jak chutná mrak? Jak chutná blesk?
Jakou vůni má strach? Jak voní radost?
Jakou barvu mají slova DOVOLENÁ, HÁDKA, SPÁT, BŘÍZA?
ÚKOL 3B
Popiš barevně 5 emocí (ale zapomeň na rudnutí vzteky či rudý vztek, neboť to je klišé, vymysli něco nového). Zapoj spojení do věty.
Např. Šedě (či růžově, pokud je jí sympatický) se na něj usmála.
ÚKOL 3C
Vymysli 5 příkladů některého z těchto synestetických spojení a použij ho ve větě: zrak a čich, hmat a čich, zrak a hmat, zrak a sluch, hmat a sluch. (Nezáleží na tom, které spojení vybereš, ani v jakém pořadí smysly ve větě budou. Nevadí, pokud vymyslíš pět různých synestetických spojení pouze v jedné kombinaci, ale ostatní ti nepůjdou. Nebo můžeš napsat ke každému typu jeden příklad. Záleží jen na tobě.) Ke každé větě pro kontrolu připiš, o které spojení smyslů se jedná. Nepoužívej spojku „jako“, to bys vytvořil přirovnání (viz níže).
Např. Potmě to ani nebolí. (zrak + hmat) Ta slova se mi zařízla do hlavy.(sluch + hmat)
S metaforou bývá někdy mylně zaměňováno PŘIROVNÁNÍ. Typicky jej poznáme podle spojky „jako“. Např.: přišel tiše jako mraky po obloze, byl anonymní jako stéblo na trávníku.
ÚKOL 4
Dle vzoru níže si zapiš do prvního sloupce 10 libovolných osob, které znáš (sebe, přítele, dceru, šéfa, prezidenta, oblíbeného herce apod.). Do druhého sloupce připiš, co typického tato osoba dělá – žádné sloveso nepoužij dvakrát. Do třetího sloupce najdi minimálně jedno vhodné přirovnání pro tuto osobu. Klidně ho i rozviň, ale buď originální, vyhýbej se zažitým slovním spojením (běhá jako čamrda / jako motorová myš / jako smyslů zbavená) a klidně větu víc rozviň. Všimni si také, že v příkladu s motorovou myší je přirovnání (jako myš) i metafora (motorová myš).
OSOBY – CO TYPICKY DĚLAJÍ – PŘIROVNÁNÍ
Např. Já – běhám tak nadšeně – jako veverka za oříškem.
Mamka – vaří – úplně jako Dobromila Rettigová, se stejným poctivým přístupem a láskou.
A až to všechno budeš mít, zvýrazni/podtrhni přirovnání, o kterém si myslíš, že se ti nejvíc povedlo. Popřemýšlej nad tím proč.
Trochu narativní psychologie: Pak si můžeš ještě v klidu pouvažovat nad tím, proč jsi vybral právě tyto osoby a zvířata a zvolil tato slovesa. Možná se při tom o nich či o sobě něco dozvíš. Psaní vždy otevírá srdce emocím. A třeba tě některá z těchto osob bude inspirovat k tomu, abys o ní napsal víc?
Vyber nejlepší spojení z každého výše uvedeného úkolu (kromě 3A) a všechny mi je pošli na e-mail renata.sindelarova@seznam.cz, do předmětu zprávy napiš ÚKOL – BÁSNICKÉ PRVKY. Můžeš připojit i bonusový úkol, ráda se pobavím.
BONUSOVÝ ÚKOL: SLOVOTVORBA
Inspiruj se národním obrozením. Trénuj fantazii a vymýšlej nová slova. Pojmenuj originálně části oblečení či lidského těla dle vzoru. (Toto cvičení zlepšuje naši bystrost, fantazii a slovní zásobu. Pokud bys ale jakákoliv svá nově vytvořená slova použil do běžného textu, vyčnívaly by z něj, čtenář by to nepochopil. Takže to nedělej! Vymyšlený výraz použij pouze v případě, kdy pro to máš skutečně důvod. Třeba je to originální hláška tvojí postavy, může to být něčí vtipná přezdívka, název neexistujícího města či neznámého pohádkového kouzla. I název knihy v podobě neexistujícího slova by mohl být poutavý, přitáhnout zvědavost. Ale jinak nová slova nepoužívej.)
Poslední oblíbený básnický prvek z tropů, který si určitě vyzkoušej, je OXYMORÓN. Protimluv. (Dnes je sice používáme denně, ale bohužel úplně špatně, když spojujeme negativní vyjádření s pozitivními emocemi. Např. strašně se mi to líbilo, bylo to hrozně krásný. Zamysli se nad významem těchto spojení a zapřemýšlej nad tím, co to dělá v našem podvědomí. Všechny pozitivní vzpomínky si tím přebarvujeme do negace. Přitom můžeme říci: moc se mi to líbilo, jsem doslova unešený/nadšený, bylo to neuvěřitelně/úžasně/dokonale/nepopsatelně krásný, bylo to prostě skvělý/perfektní/dokonalý!)
Tip: Zkus nejen ve svých textech, ale i ve svém životě používat oxymorón správně a záměrně, nikoliv nahodile. Pamatuj, že na každém slovu záleží!
ÚKOL 5
Pro inspiraci se nejprve přečti množství oxymorónů, které běžně, někdy logicky, a jindy zcela nelogicky používáme: Kulatá špička. – Plastová sklenička. – Plastové prkénko. – Papírová igelitka. – Čerstvé sušené ovoce. – Čistá špína. – Očekávané překvapení. – Celá polovina. – Dospělé děti. – Etické daně. – Inteligentní blbec. – Organizovaný chaos. – Stará mladá. – Veřejné tajemství. – Zapnout vypínačem. – Ženské mužstvo. – Čím dál blíž. – Jdu běhat. – Napůl mrtvý. – Polonahý.
Zkus si vzpomenout na další příklady ze života, hledej je v jiných textech, ve zprávách, všímej si, jak je lidé používají. Zapisuj si je, vnímej, vstřebávej, porovnávej, co dává smysl a co už ne.
ČÁST 2.
Zvukové FIGURY jsou dalšími básnickými prvky, které zajisté známe a některé zřejmě již používáme, ale zkusme se v nich trochu vyznat a začít je používat cíleně. Nepracuje se zde již tolik s významem slov, ale spíš s jejich postavením v textu. Jde především o záměrné opakování či vypouštění slov, jejich pořadí apod.
Poetický text či báseň může ozvláštnit APOSTROFA. Autor tady oslovuje nepřítomnou či již mrtvou osobu nebo dokonce neživou věc, čímž je apostrofa zároveň i personifikací. Např.: Jen mě hřej, slunce, hřej, ať mi není zima!
ÚKOL 6
K některé větě z první části lekce doplň vhodnou apostrofu.
Další jednoduchou figuru používáme i v běžném životě a je jí ELIPSA, tedy výpustka. V podstatě jen zkracujeme věty, protože si lze zbytek domyslet. (Např. řeknu jen „jsou dvě“ místo „jsou dvě hodiny“, takže je to opak toho, co tě učili ve škole: „Odpovídej celou větou.“ Tentokrát ne.) V textu pracujeme s elipsou opět zcela záměrně. Zvyšujeme díky ní dramatičnost či možná chceme dodat textu na expresivnosti.
ÚKOL 7
Použij elipsu při zkrácení jakéhokoliv svého textu. Sleduj, co se stane, porovnej oba texty a uvědom si výhody obou způsobů. Mysli na to, že méně je někdy více.
Např. Seděla na nároží a pozorovala krajinu pod sebou. Najednou se její zorničky rozšířily. Velmi ji překvapilo, co spatřila. Prožila šok. Přesto neudělala vůbec nic, seděla dál. Tělo se ani nehnulo. Ve tváři neměla žádný výraz. Nechtěla hodnotit předem to, o čem zatím nic nevěděla. Jen se mlčky dívala dál.
Elipsa: Seděla na nároží a pozorovala krajinu pod sebou. Najednou se její zorničky rozšířily. Překvapení. Šok. Tělo se ani nehnulo, seděla dál. Ve tváři žádný výraz. Nehodnotila. Jen se mlčky dívala dál.
Každý dobrodružný příběh využívá GRADACE, když se v něm stupňuje napětí. Stupňovat můžeš oběma směry, i když většinou se používá od nejslabšího k nejsilnějšímu (Jiří Wolker: Stanu se menším a ještě menším, až budu nejmenším na celém světě.)
ÚKOL 8
Popiš situaci, v níž ses ocitl ve strašidelné cizí budově sám a navíc v noci. Vygraduj ji! Napiš minimálně 1 odstavec, maximálně 1 normostranu.
Těžko zařaditelným básnickým prvkem je EUFEMISMUS. Je to zjemňující vyjádření negativního výrazu. Setkáváme se s ním často i v běžném životě. Např. výraz zemřel se nahrazuje eufemismy zesnul, odešel, usnul navěky, opustil nás, Bůh si ho vzal k sobě, je na onom světě.
ÚKOL 9
Vytvoř 5 eufemismů pro stárnutí/zestárnutí či stáří a použij je ve větě, která bude působit optimisticky, ba klidně dokonce až humorně.
Např. Až mi tvář pokryjí vrásky, ty největší budou od smíchu.
Poznámka: opakem eufemismu je dysfemismus, který danou situaci popisuje hrubě, tvrdě. Pro cynickou či zhrzenou postavu je to perfektní dotvoření její charakteristiky. V případě úmrtí např. Odtud se už dostaneš jenom nohama napřed.
ÚKOL 10
Specifikuj jednotlivé básnické prvky v těchto větách:
a) Byla čistá jako sníh, když zjara taje.
b) Na západě svítá.
c) Nechala se ostříhat na ježka.
d) Hrneček v kredenci osaměle plakal.
e) Nastalo ohlušující ticho.
f) Měsíc se na mě usmál.
g) Byla to džungle názorů.
h) Byl poněkud prostorově výraznější.
ch) Doma konečně klid.
Řešení: a) přirovnání (jako sníh), oxymorón (čistý sníh na jaře), b) oxymorón, c) metafora, d) personifikace, e) oxymorón, f) personifikace, g) metafora, h) eufemismus, ch) elipsa.
ÚKOL 11
Napiš poetický text v rozsahu 1 odstavce až 1 normostrany (1 800 znaků) na téma OBLÍBENÉ ROČNÍ OBDOBÍ ČI POČASÍ a použij alespoň některé výše naučené jazykové prostředky, tropy i figury. Čím více, tím lépe. Pokud chceš, označ u každého druhu alespoň jeden příklad podtržením a do závorky za něj ho pojmenuj, viz vzor.
Např. Naslouchám. (ELIPSA) Venku už zase fouká. Nijak zvlášť, je to docela přátelské foukání (METAFORA), kdy vítr lechtá stromy (PERSONIFIKACE), starostlivě fouká do bebíček dutin, jako když maminka ošetřuje bolístky svých ratolestí (PŘIROVNÁNÍ). Miluju tě, větře, jen duj! (APOSTROFA).
Úkol 8 a 11 pošli na e-mail renata.sindelarova@seznam.cz a do předmětu zprávy napiš ÚKOL – BÁSNICKÉ PRVKY.
Pamatuj! Ačkoliv ses v této lekci učil používat básnický jazyk s cílem být originální, nemá to smysl za každou cenu. I úplně obyčejná slova mají velmi silné kouzlo, pokud se ti jimi podaří věrohodně zachytit emoce. Takže mnohem víc než o originalitu jde pořád o obsah a jeho hloubku. Originalita vyjadřování ti v tom může hodně pomoci, ale nespasí tě, pokud nemáš co říct.
Pozitivní příklad plný emocí a zcela jednoduchých slov – majitelka psa (spisovatelka Radka Zadinová) píše: …to si tak jednoho dne vejde do vašeho domu, na váš gauč, do vaší postele, den po dni vrůstá do vašeho srdce, chloupek po chloupku vám přečalouňuje nábytek, občas skočí do vaší náruče, velmi důkladně vám smyje veškerý make up, protože čistá jste samozřejmě hezčí, lehce jazykem učísne vlasy (lepší než od kadeřnice), tlapkou si přitáhne vaši pozornost (jdeme prohnat lítací talíř, ne?), monitoruje každý váš krok (no taaak, jdem už?), a když si náhodou někde cestou dřepnete, abyste popadli ztracený dech v tom dostihovém klání, bude vám skákat na klín a pohánět vás, aby se pokračovalo v tom úžasném nekončícím dobrodružství (proč tady dřepíme? Nudaaa…) – a vy jste šťastní, protože štěstí má mnoho tváří, a někdy i tu chlupatou…
Negativní příklad – snad originální a někdy i snesitelný (jde to určitě i hůř), ale přesto již značně krkolomný text: Můj nový chlupatý nájemník (nájem ale vlastně žádný neplatí, takže spíš domoobyvatel), když se nečekaně a v podstatě rychlostí světla stal součástí našeho lidského společenství zvaného rodina, se v okamžení vřítil na naše domácí vybavení a vůbec začal neprodleně a bez svolení úřadů používat všechny součásti našeho domu, jako by byl tím nejcennějším a zcela nedotknutelným hostem. Žádné hamletovské ciráty si nedělal s čalouněním ani s mými šaty, z nichž náhle začaly různě povlávat vytahané nitě jak z potrhané pavoučí sítě. Počal zatínat drápky všude tam, kam ho veselá mysl a zvířecí navigace zbůhdarma právě navedla a nejvíce té psí, údajně zděděné po vlcích, odvahy nakonec prokázal, když se bez skrupulí vrhl v ostrých úhlech na naše tváře, aby je oslizl svými nechutnými vzorky biologického materiálu naředěného zbytky granulí a kdovíčeho všeho, co posledních osmačtyřicet hodin sbíral po zemi, venku a – fujtajtxl, nedej bože – také na svém zadku. Do toho všeho se jeho chování rovná představě bosse, který převzal řízení našeho veškerého dosud údajně volného času. Od tohoto okamžiku, neklamně zaznamenaného v čase dějin jako domestikace zvířat, mu tedy házíme talíř, venčíme ho, sbíráme po něm sekrementy, kupujeme mu ty nejvybranější granule, posluhujeme mu jako nejnižší sluhové svému králi a nikdo z nás to nechápe, ale z nějakého nepochopitelného důvodu nás to fakt baví. Bůh nám s ním seslal radost. My ho opravdu přes to všechno, co nám provádí, a přestože pořád řádí jak vlkodlak z Elm Street, snad máme dokonce rádi!
Rozdíl? První text je psán srdcem, druhý hlavou… Proto je tak důležité se umět do situace, postavy zcela vžít. Jako když se herec učí novou roli a snaží se pochopit svou postavu. Autor to musí mít stejně, měl by se do svého hrdiny převtělit.
