Nová e-kniha Bolest neutopíš

Některé příběhy jsou prostě silnější než jiné…

Můj starý známý mi nabídl ten svůj, veskrze dramatický a emotivní. „O tomhle napiš,“ řekl poté, co mi ho vyprávěl. Leckdy mě až zaráželo, jak otevřeně. Nemusel mi to líčit tak upřímně, mohl se chtít udělat hezčím, ale přesto mi odhalil i věci, které by mi tamtamy nikdy nedonesly, takže bych se je ani nedozvěděla. Takže je fajn, že se mi odhalil a přiznal. Pravděpodobně ne ke všemu, protože každý máme ve svých vzpomínkách třináctou komnatu, ale přesto mi ze svého nitra odhalil víc, než musel. Možná proto, že se tak stalo ve chvíli obrovského smutku, kdy se cítil úplně zlomený. Sám v sobě se kál. A potřeboval podporu. Nejspíš se mu trochu i ulevilo, že to celé mohl někomu vyprávět…

Jako autor, který popsal jeho životní cestu, doufám, že téhle zpovědi jednou nebude litovat, protože jsem ji opravdu zveřejnila. Některé věci jsem si doladila podle svého, přidala nezbytnou omáčku a jiné jsem zase úmyslně upravila kvůli ochraně identity zpovědníka. Bolest neutopíš proto není striktní životopis, je to ale příběh inspirovaný skutečnými událostmi. Pocity, které prožívala hlavní postava, někdo skutečně prožíval. Zcela nedávno.

Ale pokud znáte nějakého Míru, který měl ženu Sabinu a Báru, určitě to není tento muž, moje hlavní postava.

Krátká ukázka:

„M-mám st-trach,“ přiznala těžkým, unaveným hlasem. Jazyk se jí při vyslovení některých hlásek zadrhával. Mluvit pro ni byl stále větší problém, stejně jako všechny ostatní, dříve tak samozřejmé věci.
Dívala se na něho svýma velkýma smutnýma očima, které poslední dobou ztratily jiskru a stále častěji se stávalo, že je přistihl, jak hledí kamsi do cizího prostoru, jež vnímá jen ona sama. V tuhle chvíli ale vyvolávaly dojem bolestného uvědomění.
Natáhla k němu ruku a znovu se těžce nadechla. „Pod-děl-lala… s-sem to… viď…“ Klesavá intonace hlasu vytvořila z otázky spíš oznámení. Ale pochopil to.
Vždycky se snažil jí říkat pravdu, i když byla hodně tvrdá. „Trochu jo,“ musel proto souhlasit. Nehodlal jí začít lhát, jen protože se blíží konec toho všeho. Nebude jí mazat med kolem pusy, protože umírá. „V tomhle si nemáme co vyčítat,“ dodal rychle. „Taky jsem to podělal. Máme holt takovej podělanej život.“ Pokusil se tomu zasmát.
Levý koutek jejích rtů se také lehce pohnul. Jen torzo úsměvu, ale lepší než nic. Lepší než se hádat, ušklíbl se pro sebe. Mockrát se spolu ošklivě porafali. V těch chvílích byl vytočený doběla, ale k jejich vztahu to neodmyslitelně patřilo. Bolavá syrovost lásky.
Aniž si to uvědomil, sevřel jí ruku o něco pevněji. Sykla. Zapomněl, jak je teď křehká, jeho statečná bojovnice. Rychle povolil. Omluvně ji pohladil po prstech.
Naplněn vděčností se na svou ženu znovu zadíval. I ona na něj. Něžný pohled plný lásky… Necítila se dobře, ale přísahal by, že se těma očima na něj usmívá. Říká mu spoustu krásných, nevyřčených vět. Slovy by je nejspíš zkazila. Působily by neohrabaně, možná by do nich vložila jízlivou poznámku. Ale tím pohledem, tím sdělila vše.
Povídali si beze slov.
Políbil si prst ukazováčku a položil ho na její ústa.
Když za ní před pár minutami přišel, chtěl jí jen nalepit náplast proti bolesti a poté jí zkrátit čas povídáním. Jenom než opiáty zaberou. Nikdy to netrvá dlouho.
Teď se ale rozhodl zůstat s ní, dokud neusne. Přidržela si ho tím pohledem. Jako by visel na laně jejích myšlenek. Nemohl odejít, nepřála si to. Kolik takových okamžiků spolu ještě prožijí?
Svíral jí ruku a tiše se na ni díval. Tiše začal broukat jednu z jejích oblíbených melodií. Naslouchala a spokojeně přivírala oči. Úplně pomaličku, jako v přehnaně zpomaleném filmovém záběru, jako by každá sekunda trvala půl minuty.
Byl moc rád, že souhlasil, aby těch pár posledních týdnů, které jí podle lékařů zbývaly, strávila doma. I když se mu do toho nejdřív nechtělo. V nemocnici by ale zůstala na všechno sama.
Pozoroval výraz v jejím obličeji. Představoval si, jaké obrazy jí asi běží myslí. Určitě něco hezkého, vypadala spokojeně. Opiáty v sobě rozpustily veškeré obavy.

Kniha je zatím pouze v elektronické verzi a zakoupit ji můžete na palmknihy.cz. Pokud o ni bude dostatečný zájem, vyjde v tištěné verzi v průběhu příštího roku.

Rozhovor ke knize

Share Button
Příspěvek byl publikován v rubrice Novinky a jeho autorem je Renata. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *