| .: Poezie :. |
|
N O V I N K A ! Brožura "JSOU TAKOVÉ CHVÍLE" obsahuje 28 fotografií, 9 básní a 9 krátkých textů, zamyšleníček, které vás příjemně poeticky naladí. Formát A4, kvalitní papír, drátková vazba. Cena: 99,- Kč + poštovné. Platba na dobírku. Objednávejte na e-mailu:renata.sindelarova@seznam.cz. |
|
|
NOSTALGIE Jako na obědě Prostřená krajina Mi chutná Slavnostní zeleni Stříbrným příborem Budu jíst Na svátečním stole Krajina vzpomínek A u ní nůž S chutí nostalgie Veličinou času Se krájím Odečítám stromy Polykám minulost A stárnu |
|
|
ODVAHA Odvaha je, když kapky bez padáků řítí se k zemi dolů Odvaha je, když svého ohnivého pána obdivují hořící polena Odvaha je, když mám k pláči tisíc důvodů a směju se, plakat nebudu |
|
|
TOUŽÍM Toužím po tobě něžně jako žena a dychtivě jako ďábel Jsem tebou prosycená jak ve mně neustále bušíš jako nějaké nové srdce nový tep mého života Pokaždé když zazvoní telefon t o u ž í m abys to byl ty pospíchám strnulá očekáváním … a pak to zklamání když to ty nejsi |
|
|
BŘÍZA Stojí tam, bělostná zoufale sama Pábitelé větrů šeptají do listí naději Smekla se po dešti kapka její Stojí tam sama a bělostná nevěsta mezi stíny rebel mezi příčinami bílá a černá veselá a smutná den a noc dvě povahy jedné lidské duše jež si nerozumí |
|
|
SVÍTÁNÍ Přimykám k srdci plamínek svítání Obloha nahlíží do zrcadla rosy Stydí se za svůj neučesaný mrak A pak mě spatří! Upřímné slzy dojetí nad titěrností člověka... |
|
|
DÉŠŤ Kapky bez padáků řítí se k zemi adrenalin v těle odvážní letci kamikadze Skočí z peřin mraků šumí křičí blahem Pro chvilku radosti moment opojení pohled svrchu hrají na klavíry střech a bubny silnic Vzdychají Tápají A znovuzrozené na stráních šeptají v potůčku tančí v řekách a křičí v mořích Lačné po novém skoku do života |
|
|
ZKAŽENÝ VEČER Jsem vášnivá a stydlivá nevím co si počít chci tě cítit tvoje ruce jak hladí a laskají ale bojím se to říct A ty se zlobíš myslíš že tě nemám ráda že mlčím schválně Jenže za tou oponou nedobytnosti se skrývá trn studu Jsem křehká utavená z benátského skla tvá slova do mne bijí kladivem Tříštím se a mé střepy se ti zabodávají do srdce Jsem zklamaná Z kouzelného večera prosvětleného teplým dechem svící vyprchala intimní vůně Jediné co zbylo rozteklý vosk a dvě raněné duše |
|
|
MUŽ (aneb trocha ironie) Jde domů zmožený celodenní prací a myšlenky se mu stále vrací - chrabrý bojovník za útěchu Ať jde dělník nebo intelektuál ať je před nebo po postgraduál stejně únava zní uchu Přijde domů zavře dveře žena dá mu zbytky od večeře Ptá se proč ta všechna snaha? Zdá se že žena hezčí nahá |
|
| .: Úvodní strana :. |