Adrenalin pro všechny, i pro posery

Až do 5. dubna máte možnost navštívit probíhající 6. ročník filmového festivalu Expediční kamera. Na něm můžete spatřit adrenalinové a outdoorové dokumenty zahraničního i českého původu, které vás nabijí chutí do sportu. Ale i kdyby ne, nevadí, nudit se tak jako tak nebudete. Zažijete dobrodružství nanečisto. Expediční kamera nabízí adrenalin pro všecKilian Jornethny, i pro posery.

V dokumentu A Fine Line vám bude představen běžecký rekordman a skialpinista Kilian Jornet, sportovec trhající všechny rekordy, který působí jako hubený skromný klučina. Když se ho prý ve škole ptali, čím chce být, odpověděl, že chce být šťastný. Namítli, že nepochopil otázku, a on na to, že oni nepochopili život. Kilian běhá a pohybuje se po horách od dětství a z téměř hodinového snímku je znát, že právě na vrcholcích hor si tento mladík skutečně plní svůj sen, je tu šťastný. Nebezpečně šťastný, dalo by se říci, neboť Kilianovo fyzické nasazení se pohybuje nad hranicí lidského chápání. Často riskuje. Ale také vybíhá na nejvyšší hory tak lehce, jako by k tomu nebylo zapotřebí nijak zvláštní úsilí – a samozřejmě sklízí jeden rekord za druhým (dobyl Mont-Blanc, 165 km za 20 hodin 36 minut, pokořil Kilimanjaro, 53 km s převýšením 5,8 km za 7 hodin 14 minut a mnoho a mnoho dalších). Ačkoliv bychom kvůli častému riziku měli chuť leckdy o Kilianovi říci, že „je to blázen“, určitě je tento štíhlý běžec a skialpinista inspirativní svým chápáním života bez hranic. Je svobodný. A to je základ vnitřního štěstí nejen jeho, ale nás všech.

Pokud má Kilian Jornet obrovského ducha, pak autor půlhodinového filmu Alegría, Christoph von Toggenburg, má obrovské srdce. Svým sportovním úsilím se pokusil změnit k lepšímu celý svět. Christoph absolvoval na kole 3 200 km dlouhou pouť přes Himaláj s cílem ukázat tamní bídu a získat tak pomoc pro malomocné a mentálně strádající ženy v Indii – což se mu povedlo.

Další půlhodinový snímek And Then We Swam je sestřihem dobrodružné plavby dvou Australanů, kteří se bez přechozí zkušenosti s veslováním přihlásili do veslařského závodu přes Indický oceán. Na trase dlouhé 5 600 km si tak i bez potápění vyzkoušeli, jaké to je, sáhnout si na dno.

Závěrečný dvacetiminutový příspěvek českého původu nazvaný Fyrst upoutá jak netradiční disciplínou zvanou highline (pohyb na 2,5 cm nebo 5 cm širokém popruhu nataženém horizontálně vysoko ve skalách), tak nádherně zvoleným prostředím v neporušené přírodě Islandu. Lineři tu předvedou nejen „chůzi po laně“, ale i další efektní prvky. Kdo má strach z výšek, ten to ocení dvojnásob.Expediční kamera

Pokud byste jako diváci měli dobrodružství stále málo, organizátoři mají připravenou i nabídku dalších filmů, které vám v rámci produkce nabídnou. Zda budete v promítání pokračovat či ne, záleží tedy jen na vás, divácíh. Časy promítání ve vašich městech zjistíte na stránkách Expediční kamery, kde také můžete zhlédnout všechny trailery.

TOPlist

Share Button

Vtip roku

Nejvtipnější vtip? Ten kreslený bude oceněn Českou unií karikaturistů na vernisáži veselé výstavy v Galerii ve věži Novoměstské radnice v Praze 1. dubna. To není apríl, to je vtip!

Tím nejlepším vtipem roku 2014 byla odbornou porotou vyhodnocena koláž Pavla Taussiga (viz níže). Na výstavě ovšem uvidíte mnohem víc, takže přijďte. Ne na každé výstavě je vhodné se smát, tady je to vyloženě účel.

Kreslený vtip roku 2014 - Pavel Taussig

Soutěž pokračuje i letos. Každý měsíc vybírá Česká unie karikaturistů vtip za dané období a zúčastnit se mohou se svými vtipy kreslíři z celé republiky. Uzávěrka každého kola probíhá k 20. dni v měsíci, do kdy můžete poslat tři příspěvky na e-mail: vtipmesice@gmail.com. Každý příspěvek ve formátu JPEG by měl být nazván jménem a příjmením autora a pořadovým číslem.

V únoru si hned dva vítězné zářezy na svou kreslířskou pažbu přimaloval Marek Simon s těmito příspěvky:

Vtip měsíce února 1. místo Marek Simon - banky

Vtip měsíce února 2. místo Marek Simon - Rusky turistaTOPlist

Share Button

Život si utváříme svými myšlenkami

Na začátku bylo slovo, říká známý biblický text, ale jde tu spíš o to, že na začátku byla myšlenka. Tou to všechno začíná, to je ten spouštěcí mechanismus, zdroj energie a příčina našeho jednání a chování. Je obrovská škoda, že stále podceňujeme sílu tohoto vnitřního pohonu. Naučili jsme se příliš důvěřovat hmotnému, spoléháme se na společenská pravidla, zákony, etiku, ale že jsme tvořeni myšlenkami a emocemi, na to stále zapomínáme.filozofie

Naše myšlenka, dobrá nebo zlá, přivádí nás do ráje nebo do pekla, ale to neděje se v nebi ani pod zemí, nýbrž zde, v tomto životě. (Mallory)

Přitom všechny důkazy jsou dennodenně pořád kolem nás. Jako bychom byli slepí. Vždyť přece víme, že všechno mnohem lépe funguje, když tomu věříme. Že každá činnost, kterou budu dělat, mi půjde mnohem lépe, jestliže ji budu chtít dělat. A jakmile začnu pochybovat? Vždycky se to nějak podělá. Proto umím přejet pomyslnou úzkou lávku na široké silnici, ale nikdy se netrefím na lávku přes potok. Proto mě náhle přestane bolet hlava, když se soustředím na něco zábavného a zapomenu, že mě má vlastně ta hlava bolet. Proto vztah, o kterém od začátku pochybuji, nakonec špatně dopadne. To všechno jsou důkazy, že se nám daří nebo nedaří podle toho, jak o tom přemýšlíme.

Jen to je ztraceno, čeho se sami vzdáváme. (Lessing)

Spousta filosofů, psychologů, koučů, duchovních učitelů i lékařů nám přitom pořád dokola opakuje, abychom se těmito vnitřními pochody řídili. Abychom vycházeli z toho základního principu, že život nám přinese to, v co budeme věřit. Autorka úspěšné a podle mě naprosto úžasné knihy Cesta k vnitřní síle Barbara Berger nám to vysvětluje takto: Dostanete to, co si myslíte, že dostanete. Ve svůj prospěch pak můžete zapracovat poměrně jednoduchým způsobem, používáním pozitivních afirmací, které při pravidelném opakování prostě chtě nechtě vstřebáte natolik, že je přijmete za své. Takovou afirmaci lze konkretizovat na určitou oblast života (např. jsem finančně zabezpečený, jsem zdravý), nebo může být více obecná. Jako např. mantra francouzského lékaře Emila Couéa: Každý den se v každém ohledu cítím stále lépe a lépe. Je to jednoduchá myšlenka, kterou když si necháte rozproudit řečištěm, nejenže vás báječně rozvolní, ale opravdu vám pomůže zase věřit. Snadněji se odpoutáte od starých bolestí, napojíte se na svou spokojenost, uvědomíte si, že jste v mnoha ohledech úspěšní již dnes. Je k tomu zapotřebí jedno: prožít to. A k tomu právě afirmace slouží.

Štěstí není událost života, ale schopnost člověka. (Brousson)

Dale Carnegie, autor jiné skvělé publikace Jak se zbavit starostí a začít žít, nám radí to samé, jen jinými slovy: Myslete a jednejte tak, jako byste už měli dobrou náladu, a budete ji mít! A i jeho kniha nás různými způsoby navádí k jednomu a tomu samému. Vše vychází zevnitř. Svůj život si utváříme svými myšlenkami. Své štěstí si nosíme v srdci. Okolnosti a události našeho života jsou pak často odrazem toho, co jsme si do života přitáhli svými pochybnostmi a škaštěstírohlídstvím. A pokud jsme konečně rozhodnuti něco ve svém životě změnit tím, že o tom začneme přemýšlet jinak? Neplánujme to do budoucna, udělejme to hned. Nepředstavujme si ve svých myšlenkách, že budeme jednou šťastnější, protože jinak strávíme celý život v čekárně. Řekněme svému nitru, že už jsme šťastní a řekněme mu také proč. A pokud to nedokážeme? Můžeme se to začít učit právě při čtení takových knih, které nás tou cestou provedou.

Žijeme stále pro budoucnost – věčné ladění, a koncert nezačíná nikdy. (Börne)

Doporučuji:

Carnegie Dale, Jak se zbavit starostí a začít žít

Berger Barbara, Cesta k vnitřní síle

Whiteman John, 9 dní ke štěstí a úspěchu

TOPlist

Share Button