Nezáleží na tom, jestli Bůh existuje

VíraPro každého z nás představuje Bůh něco jiného. Počínaje fikcí a konče osobou na obláčku. Pokud si ho nějak představujeme, nejčastěji to však bývá energie, nějaké nepopsatelné něco, které nás obklopuje všude a pořád a je i naší součástí. A je i příčinou sebe sama, příčinou úvahy o Bohu. Autorkou té níže uvedené je má spisovatelská kolegyně Radka Zadinová.

Obdivuji Boha. Opravdu. Nedělám si legraci, ačkoli… Vlastně nevěřím, že tam nahoře někdo je. Ale co když ano? Nikdo to nemůže potvrdit ani vyvrátit. Může tam být, i když tam s největší pravděpodobností asi není. Je to mýtus? Víra? A pokud ano, víra v co přesně? V cosi neurčitého, co nám pomáhá vyrovnat se i s těmi největšími ztrátami. Ať už je to Bůh nebo prostě „něco“, k čemu se v takových chvílích upínáme.
Uvažovala jsem o možnosti, že skutečně existuje. A tehdy jsem si uvědomila, že pokud by to tak bylo, pak nezbývá než ho obdivovat. Za to, že nám naslouchá. Našim modlitbám, se kterými se na něj obracíme, když je nám nejhůř a zpravidla už nevíme kudy kam. V takových chvílích nám většinou vůbec nevadí, že v jeho existenci jinak nevěříme. Žádáme nemožné – aby tam byl a aby nás vyslechl. A v neposlední řadě, aby nám pomohl. Jedno jak. (Ale jak to může udělat, když tam vlastně není?)
I za to ho musím obdivovat – víte, kolik lidí denně žádá Boha o nemožné? O zázrak? O cokoli? Ano, není v jeho moci nám vždy vyhovět. Jen vyznat se v těch nespočetných žádostech, upřednostnit ty, které si to zasluhují, vybrat ty, jež nesnesou odklad – a pomoci. Nevím, jak to dělá. (A dělá to vůbec on?) Ale vlastně mě to ani nezajímá. V té chvíli, kdy ho potřebuji, chci vědět jediné – zda mi pomůže. Že to budu já, koho uslyší a nad kým se slituje. A už vůbec si nepřipouštím, že by tam nebyl.
Také ho obdivuji za to, že se z toho všeho ještě nezbláznil. Že ho neznechutil svět – takový, jaký ho znám já. Plný hrůz, utrpení, bolesti a nenávisti. Ale také plný lásky. Láska tu s námi zůstává jako jediná jistota v jinak nejistém světě. Věřím, že jen proto s námi Bůh ještě neztratil trpělivost. Musí ji mít nezměrnou (tu trpělivost) a to je zase jeden z důvodů, proč ho obdivovat. Kdo z nás by vydržel na jeho místě? Já rozhodně ne.
Říkám si, že je to vlastně směšné, obdivovat někoho, o kom ani nevím, zda skutečně existuje, ale… Proč by ne? Nevěřím v něj, ale věřím v to, že láska je silnější než smrt a i kdyby byla to jediné, co nám Bůh dal, tak… Zase nezbývá než ho obdivovat.
Kde bychom byli bez lásky? (Nechci říct kde, protože mě učili, že sprostá slova se neříkají…) A byli bychom to ještě vůbec my, lidé?
Takže můj závěr více méně zní, že neobdivuji Boha, ale to, co nám dává sílu věřit. V cokoli – v dobro, v lásku a něhu, ve štěstí, v krásu… A pak už tolik nezáleží na tom, jestli Bůh existuje nebo ne.

TOPlist

Share Button

Vítání jara

Podle kalendáře je ještě celý měsíc čas, ale bylo tak krásně a já jsem tak nedočkavá… Šla jsem na zahradu vítat jaro. A víte co? Nechat to na později, přišla bych o zahájení.talovín

Oficiálně ten závod ještě odstartován nebyl, někteří nedočkavci už ale podupávají na závodišti. Tetelím se spokojeností.

Na dráhu sprintersky vyběhl talovín, nenasytně vystavuje slunci své jasně žluté květy. Ostatní čekají ve frontě. Daphne, jedovatý lýkovec s tím nádherně omamným latinským jménem začíná své zrádné růžové kvítky teprve rozevírat. Podobně i drobné sněženky, ten typický symbol jara, opatrně rozbalují svá něžná poupátka a trochu vypadají, jako by se styděly. Ale vím, že váhají jen proto, že první rozkvétání jim zarazil sníhčeměřice. Teď se bojí jít do toho znovu. Pak si všimnu nenápadné čeměřice, která provinile kloní své fialové hlavičky k zemi, ale mně to neuteklo, zachytím tu jemnou skromnost do fotoaparátu.

Tak už to pučí, už to raší!

Z půdy začínají vykukovat další závodníci: narcisy, tulipány, hyacinty, krokusy, petrklíče. Tak už to vážně začne. Mám radost. Usmívám se. Začněte prodávat vstupenky! Sedám si na tribunu v podobě kamenné zídky, která je teď nádherně prohřátá od sluníčka a zapáleně fandím. Do toho! Do toho!

TOPlist

Share Button

Salsa, to je meditace v pohybu

Salsa, to je energie přicházející z hudby do těla a z těla zase vycházející ven. Salsa je meditace v pohybu. Salsa je dynamický hudební styl, který vás uhoupe. Tento latinsko-americký rytmus je magicky přitažlivý jak pro zdatné tanečníky, tak pro úplné začátečníky. Salsa dokáže strhnout. Má tu výhodu, že lehce přechází do krve. Oblíbíte si ji, protože není krokově zbytečně složitá, naopak je hravá a uvolněná. Jakmile hudba začne hrát, tělo se samo začne vlnit. Je to jako reflex kobry, která se začne vlnit podle svého krotitele hrajícího na píšťalu.

Takže pokud se cruben s lenkouhcete bavit při tanci, určitě vyzkoušejte právě salsu. Osobně jsem absolvovala kurz kubánské salsy, pro niž jsou typické kroky do půlkruhu, hned dvakrát. Nemohla jsem se toho rytmu nabažit. A také jejich učitelů. Exotického tanečního mistra Rubena Peguera a úžasně jemné tanečnice Lenky Vackové. Velký podíl na mém návratu k salse měli právě tihle dva, jejich přívětivý humor, nekonečná trpělivost a také vstřícná souhra, kterou jsme mohli s úžasem pozorovat při tanečních ukázkách. Zkrátka mít tu možnost, já bych s těmi dvěma skotačila na parketě pořád. (Také pevně doufám, že se mi to zase jednou podaří…)

Ruben s Lenkou patří do skupiny Ruben Dance, která pořádá nejen celoroční taneční kurzy kubánské salsy, bachaty, reggaetonu a dalších karibských tanců, ale také taneční workshopy. Většina akcí probíhá v Praze, kde si můžete domluvit i soukromé hodiny, ale některé akce probíhají i v jiných městech. Nejbližší je SALSA-NIGHT se třeba koná už tuto sobotu 21.2.2015 v Eurocentru v Jablonci nad Nisou.

Mnoho pražských kurzů začíná v průběhu února a března, stejně jako nejbližší workshopy, takže máte stále čas se přihlásit. A pokud nemáte s kým kurz absolvovat? Žádný problém. Na stránkách Ruben Dance můžete najít tanečního partnera prostřednictvím seznamky.

Všechny informace najdete zde: www.ruben-dance.cz.

Zdroj fotografie: facebook.com/pages/ruben-dance


TOPlist

Share Button