O esoterice jinak a originálně

Všechny esoterické knihy jsou si mnohým podobné. Jsou to více či méně zábavné teorie obohacené vlastními zkušenostmi. Kniha „Má trnitá cesta k radosti ze života“ Malliky Chopry je jiná. Je to osobní příběh obyčejného člověka a sdílení jeho poznatků a zážitků. Je to skutečný popis cesty, na kterou Mallika čtenářům nabízí lístky. Kupte si lístek a pojeďte s ní, provede vás duchovchopraním světem jako zábavním parkem a bude vám u toho vyprávět. Tato kniha je vlastně esoterika v praxi prožitá. Koho nebaví studovat zdlouhavé nudné teorie, ale přesto by se o meditování a duchovním světě rád něco dozvěděl, má příležitost.

Mallika je dcerou známého guru Deepaka Chopry a očekává se od ní, že i ona bude žít podle návodů a pravidel, která její otec vštěpuje již léta všem, kteří o to stojí. Mallika o to nestála. A tak i když vyrůstala po boku otce, který ji tomu učil, nežije jako on. Mallika Chopra není vyrovnaná, nemedituje, nedodržuje správnou životasprávu ani necvičí jógu. Naopak je plná shonu a nervozity, stresuje se každý den kvůli maličkostem a věčně nic nestíhá, má nadváhu a jógu nesnáší. Mallika zkrátka není typická autorka knihy o esoterice, není dokonalá, naopak často chybuje.  Alespoň zpočátku. Než sama přijde na to, že opravdu bude muset ve svém životě něco změnit.

Jsem tolik zaneprázdněná, že mi nezbývá čas zamyslet se nad tím, co vlastně chci…

Ale ona na to přijde, i když to nějaký čas trvá. Doba tápání a hledání sama sebe, doba omylů a stresujícího života. Byla to ale její volba. Po letech nenaplněného života, přestože má úžasnou rodinu i práci, si čím dál víc uvědomuje, že k plnému pocitu osobního štěstí jí pořád něco chybí. A právě kvůli opakujícímu se stresu a negativním pocitům viny se vrací k meditaci, kterou kdysi opustila. Všechno se učí znovu od začátku, všechno znovu objevuje. A hlavně to zároveň ukazuje i nám, čtenářům.

Čeho si všimnete, když si v klidu sednete a zaposloucháte se do hlasů ve své hlavě?

„Má trnitá cesta k radosti ze života“ je příběh člověka, který si skutečně prošel trnitou cestou ke štěstí, jež ironicky našel až poté, co začal žít tak, jak ho učili již v dětství. Je to příběh dcery, která nedokázala poslechnout rady svého otce, ale sama si potřebovala projít vlastní zkušeností, schůdek po schůdku, a občas přitom zaklopýtnout a vrátit se na začátek, jedině tak jí mohla věřit. Je to inspirující příběh jednoho a každého z nás. Příběh o sebepoznání a sebeúctě, lásce a sebelásce, o nalezení vnitřního klidu a štěstí. 

Nikdy není příliš pozdě na splnění vašich snů… 

Recenze převzata z: www.webmagazin.cz

Foto obálky a možnost koupě: www.metafora.cz

TOPlist

Share Button

Čas pampelišek

Když louky, na kterých se usídlila pampeliška, zezlátnou, je to nádherná podívaná. I město plné paneláků najednou vypadá romanticky. Rozkvetlé pampelišky navíc znamenají jaro a vše se zdá najednou nějak hezčí a nadějnější – čas pampelišek, říká jeden starý dívčí román a zní to náramně sladce.

pampelisky

Ale samozřejmě jen do té doby, než začnou ty žluté potvůrky rašit na mojí zahrádce, to hned popadnu rýč a všemi povolenými i nepovolenými (roundup) prostředky likviduji ten invazivní plevel. Je neuvěřitelně odolný. Protože sekačkou se v podstatě posekat nedá, pružné stvoly uhýbají před rotačním válcem lépe než cvičený gymnasta.

Pampeliška je vlastně úžasně kontroverzní rostlina, říkám si. Z jednoho pohledu je nádhernou symbolikou svěžího jara a z druhého typicky nenáviděným plevelem. Ke všemu je ještě i léčivka. Smetánka lékařská, učili nás ve škole. Léčí nemoci žlučníku a jater. Dokonce prý pomáhá při cukrovce nebo při únavě. Obsahuje vitamin C a údajně více železa než špenát, u kterého se prý kdosi spletl v desetinné čárce.

Tak co si takhle natrhat pár listů a udělat si osvěžující zdravý salátek? Nejznámější recept je asi ten bramborovo-vajíčkový. Nakrájené uvařené brambory smíchejte se spařenými pampeliškovými listy, přidejte nakrájené vařené vejce, cibulku a nastrouhanou mrkev. Dochuťte solí, pepřem, trošičkou jablečného octa a balkánským nebo jiným strouhaným sýrem.

TOPlist

Share Button

Jak být šťastný

Přestože naši předkové se neustále snažili o toradost - skeeze, aby se budoucí generace měly lépe, abychom měli dostatek potravy, účinné léky, abychom mohli méně pracovat a mohli si více užívat volný čas, abychom měli svobodu, přesto nejsme vůbec šťastní. Říká se, že „méně je více“ a v tomto případě to platí zřejmě také. Snaha o velmi snadný život nám žití komplikuje – a to v oblasti duševní. Jako bychom byli otráveni zevnitř.

Přitom všude kolem nás je hojnost. Nejenom potravy, ale příležitostí, možností. Jako bychom ani nedokázali vidět, co všechno si můžeme dopřát a užít. Často vidíme pokaždé jen to, co bychom ještě chtěli a nejde to. Jsme pořád s něčím nespokojení. Přestože většina z nás nezažila válku ani morovou epidemii, přestože máme antibiotika a neurochirurgii, přestože jsme nikdy netrpěli hlady. Velmi mne zaujalo, jak výstižně nás popsala stoletá babička v pořadu Jste to, jíte (odvysíláno 1.2.2016): „akorát tlačítka to mačká, šťastný to néni…“

Vlastně až když se nám skutečně přihodí něco tragického, pak teprve si uvědomíme – jako Radoslav Brzobohatý ve filmu Skalpel, prosím – že jsme vlastně byli šťastní, ale nevěděli jsme o tom. Zkrátka vůbec se nedržíme nádherně pravdivého citátu Clauda Broussona:

Štěstí není událost života, ale schopnost člověka.

zábava - rudyanderson

Nečekejme, až k nám štěstí přijde, protože štěstí je způsob, jakým se prožíváme. Je to um, který bychom se měli učit jako primární dovednost. Je to volba naší cesty, naší chuti do života. To my sami si volíme, zda se budeme litovat nebo si užijeme každou budoucí chvíli i přes to, že svět ani náš život není zdaleka podle našich představ, natož dokonce dokonalý. Často se stáváme trýzniteli sebe samých. „Štěstí je být sám se sebou a nepřekážet si,“ glosuje vtipně herec Jaroslav Dušek.

Jak se ale tomuhle pocitu, být šťastný, vlastně naučit? Nepřemýšlet tolik. Vnímat. Nechávat věci plynout. Dívat se kolem sebe. Radovat se z maličkostí. Uvědomovat si plně své drobné radosti. A naučit se smát i sám sobě.

Konkrétnuvolnění - pezibearě je dobré začít třeba tak, že si každý večer před usnutím proberu zpětně dnešní den a ať už byl jakýkoliv, najdu si na něm jednu pozitivní chvilku (bylo hezké slyšet ráno ptačí zpěv, bylo fajn si zdřímnout v autobuse, dnešní oběd byl opravdu výtečný, potěšilo mě potlachat se starým kamarádem, udělalo mi radost, že mi tak nádherně rozkvetl kaktus). Není těžké s tím začít, ale je těžké u toho vydržet. Ale když vydržíte měsíc, věřte, že vám ten způsob přemýšlení postupně přejde do krve. Začnete si všímat těch maličkostí už ve chvíli, kdy se vám dějí – a tím pádem si je lépe užijete. Váš život se tak stane hodnotnějším. Jen proto, že si budete více všímat drobných hezkých maličkostí, které vůbec nejsou samozřejmostí. Neodkládejte to na zítra, začněte už dnes.

TOPlist Zdroj fotografií: pixabay.com, autoři: pezibear, rudyanderson, skeeze

Share Button