Jak být šťastný

Přestože naši předkové se neustále snažili o toradost - skeeze, aby se budoucí generace měly lépe, abychom měli dostatek potravy, účinné léky, abychom mohli méně pracovat a mohli si více užívat volný čas, abychom měli svobodu, přesto nejsme vůbec šťastní. Říká se, že „méně je více“ a v tomto případě to platí zřejmě také. Snaha o velmi snadný život nám žití komplikuje – a to v oblasti duševní. Jako bychom byli otráveni zevnitř.

Přitom všude kolem nás je hojnost. Nejenom potravy, ale příležitostí, možností. Jako bychom ani nedokázali vidět, co všechno si můžeme dopřát a užít. Často vidíme pokaždé jen to, co bychom ještě chtěli a nejde to. Jsme pořád s něčím nespokojení. Přestože většina z nás nezažila válku ani morovou epidemii, přestože máme antibiotika a neurochirurgii, přestože jsme nikdy netrpěli hlady. Velmi mne zaujalo, jak výstižně nás popsala stoletá babička v pořadu Jste to, jíte (odvysíláno 1.2.2016): „akorát tlačítka to mačká, šťastný to néni…“

Vlastně až když se nám skutečně přihodí něco tragického, pak teprve si uvědomíme – jako Radoslav Brzobohatý ve filmu Skalpel, prosím – že jsme vlastně byli šťastní, ale nevěděli jsme o tom. Zkrátka vůbec se nedržíme nádherně pravdivého citátu Clauda Broussona:

Štěstí není událost života, ale schopnost člověka.

zábava - rudyanderson

Nečekejme, až k nám štěstí přijde, protože štěstí je způsob, jakým se prožíváme. Je to um, který bychom se měli učit jako primární dovednost. Je to volba naší cesty, naší chuti do života. To my sami si volíme, zda se budeme litovat nebo si užijeme každou budoucí chvíli i přes to, že svět ani náš život není zdaleka podle našich představ, natož dokonce dokonalý. Často se stáváme trýzniteli sebe samých. „Štěstí je být sám se sebou a nepřekážet si,“ glosuje vtipně herec Jaroslav Dušek.

Jak se ale tomuhle pocitu, být šťastný, vlastně naučit? Nepřemýšlet tolik. Vnímat. Nechávat věci plynout. Dívat se kolem sebe. Radovat se z maličkostí. Uvědomovat si plně své drobné radosti. A naučit se smát i sám sobě.

Konkrétnuvolnění - pezibearě je dobré začít třeba tak, že si každý večer před usnutím proberu zpětně dnešní den a ať už byl jakýkoliv, najdu si na něm jednu pozitivní chvilku (bylo hezké slyšet ráno ptačí zpěv, bylo fajn si zdřímnout v autobuse, dnešní oběd byl opravdu výtečný, potěšilo mě potlachat se starým kamarádem, udělalo mi radost, že mi tak nádherně rozkvetl kaktus). Není těžké s tím začít, ale je těžké u toho vydržet. Ale když vydržíte měsíc, věřte, že vám ten způsob přemýšlení postupně přejde do krve. Začnete si všímat těch maličkostí už ve chvíli, kdy se vám dějí – a tím pádem si je lépe užijete. Váš život se tak stane hodnotnějším. Jen proto, že si budete více všímat drobných hezkých maličkostí, které vůbec nejsou samozřejmostí. Neodkládejte to na zítra, začněte už dnes.

TOPlist Zdroj fotografií: pixabay.com, autoři: pezibear, rudyanderson, skeeze

Share Button

Tady a teď

Už vím, proč můj muž tak miluje skály. Rozumím tomu čím dál víc. A rozumím tomu, že s tím souvisí jeho potřeba samoty. Když se ocitnu na skále nebo přímo v horách, také se pokaždé snažím si tu najít pár minut jenom pro sebe. Stoupnu nebo ještě lépe sednu si na vrcholek skály a nechávám na sebe působit božskou scenérii, kterou mám před očima. Nádherný výhled zkombinovaný s pocitem vítězství, že jste dobyli vrchol, je opojný svou intenzivností. Jako byste se dotkli nekonečnosti. Jen na okamžik – ten pocit za chvíli zase zmizí.

Na skále

Skály v sobě mají obrovskou energii. Studenou, klidnou a uvolňující. Stojí si tu pořád, ať se kolem děje cokoliv. Dotýkám se kamene a zkouším ho cítit, vnímat jeho sílu. Nedýchá, nevyzařuje tu životní pozitivitu, kterou sálá strom, ale to nevadí, kámen ze sebe vyzařuje něco jiného. Jistotu. Pevnost. Trvalost. Je to pevný bod v jinak se měnícím světě, kotva v klokotajícím spěchu, která vás zasekne v čase a poskytne oporu. Tahle skála tu stejně stála před sto lety a před dvěstě lety a chodili po ní jiní lidé a podobně jako já si představovali, co bylo předtím a co bude potom. A ta skála to celé jen tiše pozoruje a ať se děje cokoliv, nehne se ani o píď. Stojí tu a shlíží dolů do údolí s pevnou jistotou, že tak to bude i zítra, zatímco vy se tady pinožíte, honíte se za nesmyslnými cíli a celou dobu se bojíte, že ztratíte něco, na čem vám záleží.

Relax na skále

A pak pochopíte, co to všechno znamená. Že tohle je přece to důležité tady a teď, o kterém se pořád mluví. Zrovna se mi to podařilo uchopit! To je tedy ten základ všech esoterických myšlenek, pilíř meditace, základ poznání sama sebe. Teď už to umím také. Jsem tady a teď. Já a tahle skála. Já a vítr, který mi do tváře dýchá přítomnost a pomáhá mi pochopit, že i v tomhle závodě je nejlepší zlatá střední cesta: být nejen ukotvený se skálou tady a teď, ale zároveň i živoucí s větrem.

Několikrát se toho nového pocitu zhluboka nadechnu. A pak to zase jde jít dál, s hlavou vyčištěnou od všech marných zbytečností. Odlepím nohy a pokračuju v cestě. Klid, který jsem tu načerpala z pevnosti kamene, ve mně zůstává jako jistý středobod, jádro mého já. Věřím, že teď mi všechno půjde zase o kousek lépe, o kousek snadněji…

Autor fotografií: Libor Šindelář

TOPlist

Share Button

Meditace pro začátečníky

Přestože si dnes mnoho lidí stěžuje na problémy s usínáním, nervozitou, stresem či únavou, mnozí se potýkají s fobiemi či bolestmi hlavy, přepadá je náladovost či negativismus, málokdo se pro pomoc obrací k nejzákladnější a nejpřirozenější formě zklidnění mysli, která přináší úlevu od věcech těchto problémů: k meditaci. Důvodů k tomu je více: v prvopočátku tak nejsme vychováváni, rodiče nás vedli spíš k užívání léků než k duševní očistě, a tak nás to třeba ani nenapMeditaceadne. Ti, kteří by to třeba zkusit chtěli, zase často neví, jak by měli začít, leckdy si meditaci představují v tom typickém buddhistickém provedení, tedy jako tiché spočinutí v tureckém sedu, kdy je nejvyšším cílem nemyslet na nic – a nedokáží si představit, jak by to měli provést. Pokud to zkusí, samozřejmě jim to nejde, myšlenky jim těkají v hlavě jako miliony mravenců v mraveništi. A tak to vzdávají. Přitom by stačilo vědět, že právě tento způsob meditace je jeden z nejtěžších způsobů a přirozeně nějakou dobu trvá, než se člověk naučí ho zvládnout.

Nejsnadnější meditací je meditace řízená. Dnes je možné na internetu a také v knihkupectvích pořídit spoustu nahrávek, které vás meditací provedou slovně. Tzn. že vám nějaký hlas bude na pozadí relaxační hudby či pravidelného zvuku říkat, co máte dělat. Takové meditace se provádí se zavřenýma očima vleže nebo v sedě a jde tu pouze o to poslouchat, nechat se hlasem unést do míst, které nám dotyčný doporučuje. Představujete si sami sebe v určité situaci nebo se soustředíte na určitou část svého těla. Někdy jsou na pomoc přivoláváni andělé (typické např. pro Doreen Virtue) – pokud vám to je nepříjemné nebo vám to připadá směšné, nenuťte se do toho a vyzkoušejte něco jiného. Za mnohé uvádím např. řízené meditace Davida Svobody, které jsou kvalitně nahrané, což se o všech meditacích na internetu říci nedá: meditace ke stažení zdarma.

Existuje také mnoho aktivních meditací, které jsou výborným doplňkovým prvkem s katarzním účinkem, což je důležité pro uvolnění stresu. Aktivní meditace tvoří energeticky opačný náboj ke zklidňujícím meditacím:

Hatlanina je nádherný název pro vtipnou originální meditaci: po dobu 15 minut říkejte nahlas, co se vám zachce, nesmyslná slova, výrazy, věty bez konce, prskejte ze sebe ven, co vás napadne, jedno přes druhé, snažte se to co nejméně řídit a pokud máte chuť něco říct, řekněte to bez ohledu na to, jestli se vám to zdá vhodné nebo ne. Pak si na 15 minut lehněte na břicho a vnímejte spojení se zemí, uvolněte se, vnímejte svůj dech.

Dynamická meditace podletanec Osha má pět fází a je poměrně složitá, ale pro seznámení s ní lze použít jen výňatek: 5 minut hluboké dýchání s důrazem na prožitek, 10 minut křik, jekot nebo hlasitý zpěv, 10 minut uvolňující tanec beze smyslu a cíle či jakýkoliv jiný aktivní a radostný pohyb, třeba poskakování. (Ještě kratší verzí je prosté pětiminutové intenzivní vykřičení se, psychologové to doporučují dospělým i dětem, ale je to spíš už uvolňující cvičení, ne meditace.)

Základní předpoklady pro každou meditaci:

vhodná doba, takže budete mít jistotu, že vás každých pět minut nebude někdo od činnosti odtahovat,

vhodné místo, kde nás nikdo nebude rušit a kde my případným křikem nebudeme děsit ostatní (děti se ovšem rády podobných aktivit zúčastní s vámi),

chuť to vyzkoušet.

Pokud jste ochotni se učit meditaci v kolektivu, nejsnadnější způsob pro začátečníky je najít ve svém okolí centrum, kde vás naučí různým meditačním technikám zkušení terapeuti, kteří budou vašimi guru. Zde se určitě dozvíte a naučíte nejvíc, ale vlastní přesvědčení má váhu tisíce profesionálů, takže první krok je začít u sebe, ve své hlavě.

Zdroj obrázků: pixabay.com

TOPlist

Share Button