Zdá se najednou snadnější, chtít změnit svět

hnizdilLékaře Jana Hnízdila není třeba nijak zdlouhavě představovat. Hnízdil je dobře veřejně znám jako propagátor celostní a psychosomatické medicíny a tvrdý kritik politicko-stranického systému i současného zdravotnictví. Hnízdil také o medicíně a svých praktických zkušenostech napsal několik knih.  Ta poslední vydaná v českém jazyce vyšla v roce 2014 a jmenuje se: Zaříkávač nemocí. Chcete se léčit, nebo uzdravit? Ptá se čtenářů Jan Hnízdil už na samotné obálce.

Podobně jako v knize Mým marodům: Jak vyrobit pacienta se i v knize Zaříkávač nemocí: Chcete se léčit, nebo uzdravit? nachází Hnízdilovy sloupky a fejetony, které jsou však v této knize propojeny dlouhým rozhovorem. Otázky známému lékaři pokládala Cecílie Jílková, dcera Ludvíka Vaculíka.

V první řadě nám Hnízdil ukazuje, že léčit příznaky nestačí. Pokud potlačíme příznak nemoci (bolest, vyrážku, nespavost) požitím prášku, odstraníme tak projev nemoci, ale ne její příčinu. Samotná příčina přitom může být zakotvena v našem osobním životě, v našem nesprávném stravování nebo v naší pracovní přetíženosti. Často pak do sebe ládujeme ve velkém množství léky, které pouze potlačují příznaky, ale neléčí příčiny. Zdravotní problémy se opakovaně vrací nebo přecházejí do chronického stadia.Podle Hnízdila by měl lékař léčit pouze pacienta, kterého zná a o jehož životním stylu si umí udělat představu. Jedině takový způsob léčby, celostní, vede ke skutečnému uzdravení. S pacientem je třeba probrat nejen jeho zdravotní problém, ale zasadit ho do kontextu jeho života. Lékař by měl vědět, co dotyčného trápí v osobním životě, poznat ho se vším všudy. Pak teprve může začít léčit.

V souvislosti s tím Hnízdil kritizuje náš nepřirozeně uhoněný způsob života, naše nesmyslné dobývání cílů, ale také zdravotnictví a celý náš politický systém. Jako způsob vyjádření nesouhlasu s tím vším hlásá ignoranci politických voleb. Žádný politik nikdy nic zásadního opravdu nezmění. A na druhou stranu, my si politiky volíme, máme tedy přesně takové, jaké si zasloužíme. Hnízdil volá po změně. Ale nenabádá k revoluci, pobízí čtenáře, aby každý začal u sebe. Se změnou uvažování, se zdravým způsobem života, s preferováním skutečných hodnot.

Přestože Hnízdil neříká nic nového, umí to výborně vyjádřit, spojit v celek, umí pošťouchnout na správném místě, donutit k hlubšímu zamyšlení, jak bych mohl začít u sebe, jestli opravdu ten systém, který tak haním, sám nezneužívám. Všichni to vnitřně cítíme, že se vývoj žene špatným směrem, všichni o tom v soukromí mluvíme, ale zároveň máme všichni pocit, že se stejně nikdy nic nezmění, a tak jsme naštvaní, otrávení, znechucení, ale zároveň pro tu změnu nic neděláme. Hnízdil nám však svým optimismem, přesvědčením, svou vírou ve změnu dává naději. Zdá se najednou mnohem snadnější, chtít změnit svět, protože stačí změnit sebe…

Foto obálky knihy, možnost koupě: Lidové nakladatelství
Recenze vyšla též na stránkách webmagazinu Rozhledna

TOPlist

Share Button

O esoterice jinak a originálně

Všechny esoterické knihy jsou si mnohým podobné. Jsou to více či méně zábavné teorie obohacené vlastními zkušenostmi. Kniha „Má trnitá cesta k radosti ze života“ Malliky Chopry je jiná. Je to osobní příběh obyčejného člověka a sdílení jeho poznatků a zážitků. Je to skutečný popis cesty, na kterou Mallika čtenářům nabízí lístky. Kupte si lístek a pojeďte s ní, provede vás duchovchopraním světem jako zábavním parkem a bude vám u toho vyprávět. Tato kniha je vlastně esoterika v praxi prožitá. Koho nebaví studovat zdlouhavé nudné teorie, ale přesto by se o meditování a duchovním světě rád něco dozvěděl, má příležitost.

Mallika je dcerou známého guru Deepaka Chopry a očekává se od ní, že i ona bude žít podle návodů a pravidel, která její otec vštěpuje již léta všem, kteří o to stojí. Mallika o to nestála. A tak i když vyrůstala po boku otce, který ji tomu učil, nežije jako on. Mallika Chopra není vyrovnaná, nemedituje, nedodržuje správnou životasprávu ani necvičí jógu. Naopak je plná shonu a nervozity, stresuje se každý den kvůli maličkostem a věčně nic nestíhá, má nadváhu a jógu nesnáší. Mallika zkrátka není typická autorka knihy o esoterice, není dokonalá, naopak často chybuje.  Alespoň zpočátku. Než sama přijde na to, že opravdu bude muset ve svém životě něco změnit.

Jsem tolik zaneprázdněná, že mi nezbývá čas zamyslet se nad tím, co vlastně chci…

Ale ona na to přijde, i když to nějaký čas trvá. Doba tápání a hledání sama sebe, doba omylů a stresujícího života. Byla to ale její volba. Po letech nenaplněného života, přestože má úžasnou rodinu i práci, si čím dál víc uvědomuje, že k plnému pocitu osobního štěstí jí pořád něco chybí. A právě kvůli opakujícímu se stresu a negativním pocitům viny se vrací k meditaci, kterou kdysi opustila. Všechno se učí znovu od začátku, všechno znovu objevuje. A hlavně to zároveň ukazuje i nám, čtenářům.

Čeho si všimnete, když si v klidu sednete a zaposloucháte se do hlasů ve své hlavě?

„Má trnitá cesta k radosti ze života“ je příběh člověka, který si skutečně prošel trnitou cestou ke štěstí, jež ironicky našel až poté, co začal žít tak, jak ho učili již v dětství. Je to příběh dcery, která nedokázala poslechnout rady svého otce, ale sama si potřebovala projít vlastní zkušeností, schůdek po schůdku, a občas přitom zaklopýtnout a vrátit se na začátek, jedině tak jí mohla věřit. Je to inspirující příběh jednoho a každého z nás. Příběh o sebepoznání a sebeúctě, lásce a sebelásce, o nalezení vnitřního klidu a štěstí. 

Nikdy není příliš pozdě na splnění vašich snů… 

Recenze převzata z: www.webmagazin.cz

Foto obálky a možnost koupě: www.metafora.cz

TOPlist

Share Button

Čas pampelišek

Když louky, na kterých se usídlila pampeliška, zezlátnou, je to nádherná podívaná. I město plné paneláků najednou vypadá romanticky. Rozkvetlé pampelišky navíc znamenají jaro a vše se zdá najednou nějak hezčí a nadějnější – čas pampelišek, říká jeden starý dívčí román a zní to náramně sladce.

pampelisky

Ale samozřejmě jen do té doby, než začnou ty žluté potvůrky rašit na mojí zahrádce, to hned popadnu rýč a všemi povolenými i nepovolenými (roundup) prostředky likviduji ten invazivní plevel. Je neuvěřitelně odolný. Protože sekačkou se v podstatě posekat nedá, pružné stvoly uhýbají před rotačním válcem lépe než cvičený gymnasta.

Pampeliška je vlastně úžasně kontroverzní rostlina, říkám si. Z jednoho pohledu je nádhernou symbolikou svěžího jara a z druhého typicky nenáviděným plevelem. Ke všemu je ještě i léčivka. Smetánka lékařská, učili nás ve škole. Léčí nemoci žlučníku a jater. Dokonce prý pomáhá při cukrovce nebo při únavě. Obsahuje vitamin C a údajně více železa než špenát, u kterého se prý kdosi spletl v desetinné čárce.

Tak co si takhle natrhat pár listů a udělat si osvěžující zdravý salátek? Nejznámější recept je asi ten bramborovo-vajíčkový. Nakrájené uvařené brambory smíchejte se spařenými pampeliškovými listy, přidejte nakrájené vařené vejce, cibulku a nastrouhanou mrkev. Dochuťte solí, pepřem, trošičkou jablečného octa a balkánským nebo jiným strouhaným sýrem.

TOPlist

Share Button