Čas pampelišek

Když louky, na kterých se usídlila pampeliška, zezlátnou, je to nádherná podívaná. I město plné paneláků najednou vypadá romanticky. Rozkvetlé pampelišky navíc znamenají jaro a vše se zdá najednou nějak hezčí a nadějnější – čas pampelišek, říká jeden starý dívčí román a zní to náramně sladce.

pampelisky

Ale samozřejmě jen do té doby, než začnou ty žluté potvůrky rašit na mojí zahrádce, to hned popadnu rýč a všemi povolenými i nepovolenými (roundup) prostředky likviduji ten invazivní plevel. Je neuvěřitelně odolný. Protože sekačkou se v podstatě posekat nedá, pružné stvoly uhýbají před rotačním válcem lépe než cvičený gymnasta.

Pampeliška je vlastně úžasně kontroverzní rostlina, říkám si. Z jednoho pohledu je nádhernou symbolikou svěžího jara a z druhého typicky nenáviděným plevelem. Ke všemu je ještě i léčivka. Smetánka lékařská, učili nás ve škole. Léčí nemoci žlučníku a jater. Dokonce prý pomáhá při cukrovce nebo při únavě. Obsahuje vitamin C a údajně více železa než špenát, u kterého se prý kdosi spletl v desetinné čárce.

Tak co si takhle natrhat pár listů a udělat si osvěžující zdravý salátek? Nejznámější recept je asi ten bramborovo-vajíčkový. Nakrájené uvařené brambory smíchejte se spařenými pampeliškovými listy, přidejte nakrájené vařené vejce, cibulku a nastrouhanou mrkev. Dochuťte solí, pepřem, trošičkou jablečného octa a balkánským nebo jiným strouhaným sýrem.

Share Button

Jak být šťastný

Přestože naši předkové se neustále snažili o toradost - skeeze, aby se budoucí generace měly lépe, abychom měli dostatek potravy, účinné léky, abychom mohli méně pracovat a mohli si více užívat volný čas, abychom měli svobodu, přesto nejsme vůbec šťastní. Říká se, že „méně je více“ a v tomto případě to platí zřejmě také. Snaha o velmi snadný život nám žití komplikuje – a to v oblasti duševní. Jako bychom byli otráveni zevnitř.

Přitom všude kolem nás je hojnost. Nejenom potravy, ale příležitostí, možností. Jako bychom ani nedokázali vidět, co všechno si můžeme dopřát a užít. Často vidíme pokaždé jen to, co bychom ještě chtěli a nejde to. Jsme pořád s něčím nespokojení. Přestože většina z nás nezažila válku ani morovou epidemii, přestože máme antibiotika a neurochirurgii, přestože jsme nikdy netrpěli hlady. Velmi mne zaujalo, jak výstižně nás popsala stoletá babička v pořadu Jste to, jíte (odvysíláno 1.2.2016): „akorát tlačítka to mačká, šťastný to néni…“

Vlastně až když se nám skutečně přihodí něco tragického, pak teprve si uvědomíme – jako Radoslav Brzobohatý ve filmu Skalpel, prosím – že jsme vlastně byli šťastní, ale nevěděli jsme o tom. Zkrátka vůbec se nedržíme nádherně pravdivého citátu Clauda Broussona:

Štěstí není událost života, ale schopnost člověka.

zábava - rudyanderson

Nečekejme, až k nám štěstí přijde, protože štěstí je způsob, jakým se prožíváme. Je to um, který bychom se měli učit jako primární dovednost. Je to volba naší cesty, naší chuti do života. To my sami si volíme, zda se budeme litovat nebo si užijeme každou budoucí chvíli i přes to, že svět ani náš život není zdaleka podle našich představ, natož dokonce dokonalý. Často se stáváme trýzniteli sebe samých. „Štěstí je být sám se sebou a nepřekážet si,“ glosuje vtipně herec Jaroslav Dušek.

Jak se ale tomuhle pocitu, být šťastný, vlastně naučit? Nepřemýšlet tolik. Vnímat. Nechávat věci plynout. Dívat se kolem sebe. Radovat se z maličkostí. Uvědomovat si plně své drobné radosti. A naučit se smát i sám sobě.

Konkrétnuvolnění - pezibearě je dobré začít třeba tak, že si každý večer před usnutím proberu zpětně dnešní den a ať už byl jakýkoliv, najdu si na něm jednu pozitivní chvilku (bylo hezké slyšet ráno ptačí zpěv, bylo fajn si zdřímnout v autobuse, dnešní oběd byl opravdu výtečný, potěšilo mě potlachat se starým kamarádem, udělalo mi radost, že mi tak nádherně rozkvetl kaktus). Není těžké s tím začít, ale je těžké u toho vydržet. Ale když vydržíte měsíc, věřte, že vám ten způsob přemýšlení postupně přejde do krve. Začnete si všímat těch maličkostí už ve chvíli, kdy se vám dějí – a tím pádem si je lépe užijete. Váš život se tak stane hodnotnějším. Jen proto, že si budete více všímat drobných hezkých maličkostí, které vůbec nejsou samozřejmostí. Neodkládejte to na zítra, začněte už dnes.

TOPlist Zdroj fotografií: pixabay.com, autoři: pezibear, rudyanderson, skeeze

Share Button

Jak poznáte výjimečnou ženu

Výjimečné ženě je asi pětadvacet. Je to takový roztomilý cápek plný humorných rozporů a nedokonalostí. Stanete-li se jejími hosty, přivítá vás mezi dveřmi s úsměvem, vyzuje vám boty a zatímco se tlačíte do pletených papučí, výjimečná žena sbalí vaše svršky a na dobu návštěvy je kamsi začaruje.HebiFot
Nejprve musíte absolvovat prohlídku originálního dvoupatrového bytu, který ne náhodou připomíná zámek. Výjimečná žena potřebuje prostor. A nyní umně zpestřuje zdlouhavou prohlídku zámku vtipnými historkami. „Víte, co jsou tyhle malé flíčky? To je vosk. Když jsem po těchto schodech vedla první návštěvu, svítili jsme tu svíčkami, protože lustr nebyl ještě koupený. Poslední z pěti hostů měl devítky dioptrie a přerazil se hned na prvním schodě. Všech pět človíčků se jako domino poskládalo k zemi a vosk se rozprskl jako hvězdy při velkém třesku. Taková hromadná depilace.“
S poťouchlým výrazem výjimečná žena sleduje, jak se opatrně přidržujete zábradlí. Potom vyzkouší váš rychlý postřeh. „To zábradlí jsme natírali zhruba před hodinou.“
Po několikahodinové exkurzi si výjimečná žena, která je přirozeně i pečlivá hostitelka, všimne, že některému z vás kručí v břiše. „Nedáte si něco?“ zeptá se nevinně a vy jen zdvořile zaskomíráte. „Snad jen trochu vody.“
„Momentíček – zatím si odložte,“ opáčí výjimečná žena a zmizí v kuchyni.
Jste-li sami, bezbranně stojíte uprostřed pokoje a čekáte. Je-li vás víc, vzájemně na sebe kývete. „Co si máme odložit? – Sedneš si? – Počkáme?“ Diplomaté již podvacáté obdivují dokonalost Mánesovy napodobeniny.
Výjimečná žena se po blíže neurčené době vrací s plně naloženým pojízdným vozíkem – je to hostina pro karavanu, která se po čtrnácti dnech hladovění a žíznění vrátila z daleké cesty. „Nabídněte si,“ vyzve výjimečná žena s úsměvem. „Ale nedrobte, prosím, na tu krásnou podlahu, protože ačkoliv by se z ní dalo i jíst, byla by škoda znesvětit. – Ach, talířky jsem přinesla, ale zapomněla jsem na ubrousky.“ Dokonalá hostitelka se opět vzdálí.
Jeden z hostů, omámen přívětivou atmosférou, unaven prohlídkou velkolepého zámku, usedá na oslnivě bílou rohovou sedačku. Kdosi, kdo zná výjimečnou ženu déle než on, ho tichým komorním hlasem varuje: „Jestli neprojdeš dezinfenčním rámem, tak si nesedej.“
A to už mezi dveřmi stojí královna a barvitě líčí. „Tento gauč je jako kus utrženého mráčku z nebe, stejně nadýchaný, stejně nebesky bílý, je to charisma andělské čistoty, a proto se jí nikdy nedotýkáme městskou špínou, nalepenou na oblečení, které nosíme celý den.“loggaWiggler
Viník zrudne a vstane. Ostatní si úlevně oddychnou – hlavně že oni se nedopustili stejného společenského prohřešku. „Ne, klidně si sedni,“ protiřečí si ale výjimečná žena a záhy vysvětlí. „Stačí, když si svlékneš ty kalhoty, co od rána vstřebávaly denní smog a prach. Ale je to požitek, vážně, pojďte se posadit všichni. Vždyť vás už musí bolet nohy, neříkejte, že ne. No tak pojďte, to byste mě vážně urazili, kdybyste se ani na chvilku neposadili. Kafíčko bude za minutku.“
Po chvilkovém zmatku a chichotání sedí všichni hosté ve spodním prádle na sedačce z obláčku. Je to trénink sebeovládání – nikde nic neukápnout, nenadrobit, neušpinit – a důvtipu – jak zamaskovat, co už je dokonáno? Utéct před přiznáním viny nemůžete, neboť svršky musí nejprve výjimečná žena odčarovat.
Vytáhne je jak kouzelník z rukávu, stejně jako všechny ty dobroty, kterými vás po celou dobu návštěvy uctívala a vy ačkoliv jste condesignochutnali od každého jen kousek, nebudete až do zítřka do oběda schopni pozřít sousto. Pak vás výjimečná políbí na tvář a popřeje vám, ať se máte šeříkově, kaktusově, konvalinkově – záleží na tom, jak moc vás má ráda.
Když se – očištěni od všeho běžného – vracíte zpátky do denního prachu a smogu, potkáte možná přítele výjimečné ženy, jak se vrací domů. Ve výtahu si s ním však ruku nepodáte, neboť on má plno práce s botama, které si zul už ve výtahu a nyní s plnýma rukama cupitá po chodbě jen v ponožkách.

TOPlist Zdroj fotografií: pixabay.com, autoři: HebiFot, Condesign, LoggaWigler

Share Button