Plavte doporučenou rychlostí

kolazNa serveru idnes proběhla zpráva, že vodáci budou pokutováni za požití alkoholu během jízdy na lodi či raftu, a to bez ohledu na to, zda plavidlo právě ovládají či se jen vezou. Tak asi konečně policii napadlo, nechat vyrobit speciální plácačku na zastavování lodí. Hurá! Opilí vodáci mě už léta velice trápí. Pokaždé, když si jdu do Ohře zaplavat, mám strach, že by mě mohl nějaký omámený vodák třeba omylem praštit pádlem.

Vzhledem k bezpečnosti vodáků samotných i všech lidí kolem se trochu obávám, zda takové opatření bude stačit. Prvně by se zákaz popíjení měl rozšířit také na šlapadla a nafukovací matrace. Dále by měli mít všichni zadáci, háčky a plavčíci zákaz používání telefonů během plavby, zvláště těch voděodolných, ty svítící displeje plaší ryby. A kromě toho všeho, vodáci, plavte doporučenou rychlostí! Zbytečně pomalá plavba způsobuje posádce útok krvežíznivých komárů, zatímco zbytečně rychlá ztrátu zavazadel či cestujících – a kdo má pořád ten bordel uklízet?

Jako rezolutní zastánce spravedlnosti zároveň žádám o to, aby byli stejně jako vodáci sankcionováni též chodci. Podnapilé osoby, které jsou účastníky silničního provozu, se nám tu pohybují  po pozemních komunikacích celoročně zcela bez povšimnutí. A další vysoké procento chodců pak vbíhá do vozovky uprostřed rozehraných Angry Birds, ev. při vyřizování služebních e-mailů! Řešíme-li vodáky, řešme i chodce. Postavme k přechodům policisty, aby zkontrolovali jejich způsobilost k přecházení (bez občanky jen se zodpovědným doprovodem) a samozřejmě zajistili dechovou zkoušku!

Zdroj foto: pixabay.com, upravená koláž z fotografie Jordana3600

TOPlist

Share Button

Pár metrů nad zemí

Létání je úžasný zážitek! Strašlivě závidím pilotům a letuškám, že nemají strach. Musí to být bezva, sleletadlo 1dovat shora ty nádherné scenérie, které si já obvykle prohlížím až po přistání na fotografiích spolucestujících, protože já celou cestu čumím do blinkacího pytlíku. I kdybych se zvládla někdy podívat dolů, můj obraz by byl stejně zkreslený všemi těmi spolehlivými barbituráty, opiáty a alkoholem, které do sebe musím před letem nacpat. Do letadla mě totiž střízlivou nedostanou! Už ne. Když jsem tak učinila poprvé, rozdrtila jsem si kůstky na všech prstech a do bočních opěrátek jsem navěky vytlačila své otisky. Takže od té doby mají všechny posádky na světě mou fotografii a jakmile mě vidí, běží ke mně s kelímkem plným silného vína.

Svým strachem z létání jsem zkrátka proslavená. Když si ze mě příbuzní chtějí udělat škodolibou srandu, dají mi k narozeninám seskok padákem nebo slevový poukaz na letecký benzín. Pak praskají smíchy ve švech, když se mi vyvalují bulvy radostí z takového dárku. Není divu. Vždyť dokonce i můj rozšířený řidičský průkaz má omezenou působnost na skupinu K MINUS: koště, kočárek, koloběžka, kýbl na kolečkách, ovšem s výjimkou kosmického korábu. I to koště používám jen výjimečně. Jednou ročně na konci dubna, když máme s holkama slezinu. Letím samozřejmě způsobně jen pár metrů nad zemí, což bohužel způsobuje jisté komplikované situace. Poprvé, když jsem se vyhýbala hejnu přilétajících vlaštovek, jsem si roztrhla sukni o anténu. Podruhé, když jsem se snažila minout hustý náletový porost pod vedením, jsem si zespoda škrtla o dráty – a od té doby výrazně ušetřím za tužidla na vlasy, pořád mi stojí.ren

Přesto přese všechno je jedna situace, kdy létám opravdu ráda. Ve snu. A tak snadno jako Superman. Bez křídel, motorů, košťat a dalších technických vymožeností. Prostě jen tak. Stačí jen zvednout ruku, pořádně se za ní natáhnout a už mě to táhne nahoru. Prohlížím si shora ten náš obyčejný svět a najednou mi tak obyčejný nepřipadá. Je nádherný. Nádherný! Pokaždé když se probudím, slibuju si, že příště to zvládnu i v tom letadle a podívám se dolů. Ve skutečnosti by to mohlo být stejně tak krásné jako ve snu. A možná krásnější, o ten pocit vítězství sama nad sebou.

Autoři fotografií: Adriana Šindelářová, Fuerteventura Photo Service s koláží M. Zieglerové

TOPlist

Share Button

Čas pampelišek

Když louky, na kterých se usídlila pampeliška, zezlátnou, je to nádherná podívaná. I město plné paneláků najednou vypadá romanticky. Rozkvetlé pampelišky navíc znamenají jaro a vše se zdá najednou nějak hezčí a nadějnější – čas pampelišek, říká jeden starý dívčí román a zní to náramně sladce.

pampelisky

Ale samozřejmě jen do té doby, než začnou ty žluté potvůrky rašit na mojí zahrádce, to hned popadnu rýč a všemi povolenými i nepovolenými (roundup) prostředky likviduji ten invazivní plevel. Je neuvěřitelně odolný. Protože sekačkou se v podstatě posekat nedá, pružné stvoly uhýbají před rotačním válcem lépe než cvičený gymnasta.

Pampeliška je vlastně úžasně kontroverzní rostlina, říkám si. Z jednoho pohledu je nádhernou symbolikou svěžího jara a z druhého typicky nenáviděným plevelem. Ke všemu je ještě i léčivka. Smetánka lékařská, učili nás ve škole. Léčí nemoci žlučníku a jater. Dokonce prý pomáhá při cukrovce nebo při únavě. Obsahuje vitamin C a údajně více železa než špenát, u kterého se prý kdosi spletl v desetinné čárce.

Tak co si takhle natrhat pár listů a udělat si osvěžující zdravý salátek? Nejznámější recept je asi ten bramborovo-vajíčkový. Nakrájené uvařené brambory smíchejte se spařenými pampeliškovými listy, přidejte nakrájené vařené vejce, cibulku a nastrouhanou mrkev. Dochuťte solí, pepřem, trošičkou jablečného octa a balkánským nebo jiným strouhaným sýrem.

TOPlist

Share Button