Pár metrů nad zemí

Létání je úžasný zážitek! Strašlivě závidím pilotům a letuškám, že nemají strach. Musí to být bezva, sleletadlo 1dovat shora ty nádherné scenérie, které si já obvykle prohlížím až po přistání na fotografiích spolucestujících, protože já celou cestu čumím do blinkacího pytlíku. I kdybych se zvládla někdy podívat dolů, můj obraz by byl stejně zkreslený všemi těmi spolehlivými barbituráty, opiáty a alkoholem, které do sebe musím před letem nacpat. Do letadla mě totiž střízlivou nedostanou! Už ne. Když jsem tak učinila poprvé, rozdrtila jsem si kůstky na všech prstech a do bočních opěrátek jsem navěky vytlačila své otisky. Takže od té doby mají všechny posádky na světě mou fotografii a jakmile mě vidí, běží ke mně s kelímkem plným silného vína.

Svým strachem z létání jsem zkrátka proslavená. Když si ze mě příbuzní chtějí udělat škodolibou srandu, dají mi k narozeninám seskok padákem nebo slevový poukaz na letecký benzín. Pak praskají smíchy ve švech, když se mi vyvalují bulvy radostí z takového dárku. Není divu. Vždyť dokonce i můj rozšířený řidičský průkaz má omezenou působnost na skupinu K MINUS: koště, kočárek, koloběžka, kýbl na kolečkách, ovšem s výjimkou kosmického korábu. I to koště používám jen výjimečně. Jednou ročně na konci dubna, když máme s holkama slezinu. Letím samozřejmě způsobně jen pár metrů nad zemí, což bohužel způsobuje jisté komplikované situace. Poprvé, když jsem se vyhýbala hejnu přilétajících vlaštovek, jsem si roztrhla sukni o anténu. Podruhé, když jsem se snažila minout hustý náletový porost pod vedením, jsem si zespoda škrtla o dráty – a od té doby výrazně ušetřím za tužidla na vlasy, pořád mi stojí.ren

Přesto přese všechno je jedna situace, kdy létám opravdu ráda. Ve snu. A tak snadno jako Superman. Bez křídel, motorů, košťat a dalších technických vymožeností. Prostě jen tak. Stačí jen zvednout ruku, pořádně se za ní natáhnout a už mě to táhne nahoru. Prohlížím si shora ten náš obyčejný svět a najednou mi tak obyčejný nepřipadá. Je nádherný. Nádherný! Pokaždé když se probudím, slibuju si, že příště to zvládnu i v tom letadle a podívám se dolů. Ve skutečnosti by to mohlo být stejně tak krásné jako ve snu. A možná krásnější, o ten pocit vítězství sama nad sebou.

Autoři fotografií: Adriana Šindelářová, Fuerteventura Photo Service s koláží M. Zieglerové

TOPlist

Share Button

Čas pampelišek

Když louky, na kterých se usídlila pampeliška, zezlátnou, je to nádherná podívaná. I město plné paneláků najednou vypadá romanticky. Rozkvetlé pampelišky navíc znamenají jaro a vše se zdá najednou nějak hezčí a nadějnější – čas pampelišek, říká jeden starý dívčí román a zní to náramně sladce.

pampelisky

Ale samozřejmě jen do té doby, než začnou ty žluté potvůrky rašit na mojí zahrádce, to hned popadnu rýč a všemi povolenými i nepovolenými (roundup) prostředky likviduji ten invazivní plevel. Je neuvěřitelně odolný. Protože sekačkou se v podstatě posekat nedá, pružné stvoly uhýbají před rotačním válcem lépe než cvičený gymnasta.

Pampeliška je vlastně úžasně kontroverzní rostlina, říkám si. Z jednoho pohledu je nádhernou symbolikou svěžího jara a z druhého typicky nenáviděným plevelem. Ke všemu je ještě i léčivka. Smetánka lékařská, učili nás ve škole. Léčí nemoci žlučníku a jater. Dokonce prý pomáhá při cukrovce nebo při únavě. Obsahuje vitamin C a údajně více železa než špenát, u kterého se prý kdosi spletl v desetinné čárce.

Tak co si takhle natrhat pár listů a udělat si osvěžující zdravý salátek? Nejznámější recept je asi ten bramborovo-vajíčkový. Nakrájené uvařené brambory smíchejte se spařenými pampeliškovými listy, přidejte nakrájené vařené vejce, cibulku a nastrouhanou mrkev. Dochuťte solí, pepřem, trošičkou jablečného octa a balkánským nebo jiným strouhaným sýrem.

TOPlist

Share Button

Jak být šťastný

Přestože naši předkové se neustále snažili o toradost - skeeze, aby se budoucí generace měly lépe, abychom měli dostatek potravy, účinné léky, abychom mohli méně pracovat a mohli si více užívat volný čas, abychom měli svobodu, přesto nejsme vůbec šťastní. Říká se, že „méně je více“ a v tomto případě to platí zřejmě také. Snaha o velmi snadný život nám žití komplikuje – a to v oblasti duševní. Jako bychom byli otráveni zevnitř.

Přitom všude kolem nás je hojnost. Nejenom potravy, ale příležitostí, možností. Jako bychom ani nedokázali vidět, co všechno si můžeme dopřát a užít. Často vidíme pokaždé jen to, co bychom ještě chtěli a nejde to. Jsme pořád s něčím nespokojení. Přestože většina z nás nezažila válku ani morovou epidemii, přestože máme antibiotika a neurochirurgii, přestože jsme nikdy netrpěli hlady. Velmi mne zaujalo, jak výstižně nás popsala stoletá babička v pořadu Jste to, jíte (odvysíláno 1.2.2016): „akorát tlačítka to mačká, šťastný to néni…“

Vlastně až když se nám skutečně přihodí něco tragického, pak teprve si uvědomíme – jako Radoslav Brzobohatý ve filmu Skalpel, prosím – že jsme vlastně byli šťastní, ale nevěděli jsme o tom. Zkrátka vůbec se nedržíme nádherně pravdivého citátu Clauda Broussona:

Štěstí není událost života, ale schopnost člověka.

zábava - rudyanderson

Nečekejme, až k nám štěstí přijde, protože štěstí je způsob, jakým se prožíváme. Je to um, který bychom se měli učit jako primární dovednost. Je to volba naší cesty, naší chuti do života. To my sami si volíme, zda se budeme litovat nebo si užijeme každou budoucí chvíli i přes to, že svět ani náš život není zdaleka podle našich představ, natož dokonce dokonalý. Často se stáváme trýzniteli sebe samých. „Štěstí je být sám se sebou a nepřekážet si,“ glosuje vtipně herec Jaroslav Dušek.

Jak se ale tomuhle pocitu, být šťastný, vlastně naučit? Nepřemýšlet tolik. Vnímat. Nechávat věci plynout. Dívat se kolem sebe. Radovat se z maličkostí. Uvědomovat si plně své drobné radosti. A naučit se smát i sám sobě.

Konkrétnuvolnění - pezibearě je dobré začít třeba tak, že si každý večer před usnutím proberu zpětně dnešní den a ať už byl jakýkoliv, najdu si na něm jednu pozitivní chvilku (bylo hezké slyšet ráno ptačí zpěv, bylo fajn si zdřímnout v autobuse, dnešní oběd byl opravdu výtečný, potěšilo mě potlachat se starým kamarádem, udělalo mi radost, že mi tak nádherně rozkvetl kaktus). Není těžké s tím začít, ale je těžké u toho vydržet. Ale když vydržíte měsíc, věřte, že vám ten způsob přemýšlení postupně přejde do krve. Začnete si všímat těch maličkostí už ve chvíli, kdy se vám dějí – a tím pádem si je lépe užijete. Váš život se tak stane hodnotnějším. Jen proto, že si budete více všímat drobných hezkých maličkostí, které vůbec nejsou samozřejmostí. Neodkládejte to na zítra, začněte už dnes.

TOPlist Zdroj fotografií: pixabay.com, autoři: pezibear, rudyanderson, skeeze

Share Button